Právě jím své starší spoluhráče ve Slavii upoutal, jakmile coby sotva 18letý mládenec poprvé přešel z juniorské šatny mezi dospělé.
"Když jel po ledě, netradičním způsobem házel rukou. V jedné měl hokejku, druhou si nepřirozeným způsobem pomáhal při bruslení. Jako kdyby pádloval," vzpomínal Milan Antoš, který si s Červenkou zahrál jak ve Slavii, tak později v Ústí.
Po šesti letech už Červenka rukou divně nemáchá. Z nenápadného zelenáče vyrostla opora Slavie, největší extraligová hvězda, vládce nad statistikami, fenomén. Snad i žolík pro olympiádu. "Výjimečný hráč," uznal plzeňský soupeř Martin Straka. Jak k tomu došlo?
Přistřihli mu křidélka
Červenka nikdy neměl takové předpoklady jako Jágr nebo Reichel. Přestože hokej hráli na slušné úrovni jeho strýc i táta (ten byl v Kralupech spoluhráčem Jaroslava Bednáře, který později tak výrazně ovlivnil synovu kariéru).
Roman ČervenkaHvězda hokejové extraligy Vizitka Skvělá sezona |
Roman se jako pískle honil za pukem stejně jako za fotbalovým míčem. V sedmé třídě se rozhodl pro hokej. Měl v sobě velkou technickou zdatnost, ale přímo hvězdný sportovní talent ne. Ani sílu nebo svalnatou postavu. Na rozdíl od pokory.
"Někdo přijde z juniorů a myslí si, že už je velkej hokejista. To on nikdy nebyl," řekl Ladislav Kolda, jenž Červenku vedl v Hradci Králové. Tam ho Slavia poslala v sezoně 2004–2005, aby se rozehrál mezi dospělými. Dlouho mu netrvalo, než se prosadil. Hrál výtečně.
"V první lize – ať už v Hradci nebo později v Ústí – se Roman obouchal, srovnal si to v hlavě," mínil Antoš. "Když začínal ve Slavii, nebyl to hokejový pánbůh. Vydřel si to. V nižší lize si leckdo myslí: Tady jsem skončil. On tohle odmítl, hodně na sobě začal pracovat. I ostatním klukům ukázal cestu."
Slávistický kouč Vladimír Růžička dobře věděl, co dělá, když hokejovou naději poslal o soutěž níž. Právě Antoše požádal, aby na Červenku v Ústí dohlédl. A na dálku pozoroval, jak se jinoch v první lize otrkává.
"Mladým se zpočátku někdy musí trochu přistřihnout křidélka," tvrdil Růžička. "U Romana se to povedlo. Navíc bylo skvělé, že nešel hledat štěstí do Ameriky. Že tady vydržel."
Snaživý útočník o sobě začal dávat vědět. Alois Hadamczik mu dal trochu překvapivě šanci na mistrovství světa dvacítek v americkém Grand Forks. A Červenka pomohl k bronzu. "Bylo vidět, že z něj roste velmi dobrý hráč," vybavil si Hadamczik. "Líbilo se mi, jak hraje. Pro mě je správným typem hokejisty. Na ledě v dobrém smyslu grázl. Drzý, velmi moderní hráč."
Grázl? Nevykládejte si to zle. Platí to jen pro hru. Poté, co ho Slavia poslala na zkušenou do první ligy, nabral jak svaly, tak hokejovou drzost. Tehdejší spoluhráči si vybavují, že se o pozornost dovedl postarat: "Vlezl na plac a bylo ho tam dost."
Zavolají Rangers?
Už brzy to měl prokázat i v extralize. Pamatujete, jak po penaltách v derby v roce 2007 dráždil různými gesty před střídačkou sparťany? Bylo patrné, že s tímhle klukem nebude nuda. "Je to arogantní chlapec," zlobil se sparťan Tomáš Netík.
Jenže Červenka se neprojevoval jen takhle. Trenér Růžička ho dal do kupy se zkušeným Bednářem a z těch dvou se stala úderná ofenzivní zbraň. Mladík se rozkoukal i v reprezentaci.
Jakmile se však starší z dvojice vypravil za ruským angažmá, stál před Červenkou drsný úkol: táhnout vmladém věku celý tým. Zatím to zvládá. "Já jsem třeba nečekal, že letos vyletí až takhle nahoru," přiznal Hadamczik.
O Červenku moc stojí ruská KHL, ale Slavia nemá zájem ho pouštět. I hokejista odolává. Kdyby teď podepsal někde na východě, přišel by o šanci vypravit se po sezoně do NHL. A to je jeho sen.
"Může to být moje poslední příležitost. Nechci ji promarnit," ubezpečil.
"Zahrát si tak za nějaký kanadský klub! Nebo za New York Rangers, těm jsem taky fandil. Kdyby zítra zavolali, bylo by to fajn."
Tři hokejisté, s nimiž by si rád zahrálMartin Straka |
