Ve finálové horečce, která zachvátila kanadská média, trochu zanikla slova uznání pro český tým. Místní novináři si všímali hlavně hráčů s javorovým listem na hrudi: zatímco v kanadské kabině bylo zámořských reportérů snad šedesát, v té české se jich sešla sotva desítka.
Deníky i moderátoři televizních studií už hledí dopředu, znovu řeší případ gólmanů Brodeura a Luonga: kdo z nich bude chytat finále proti Finsku?
"Tým s Robertem Luongem nebyl tak sebevědomý, jako kdyby měl za zády zraněného Martina Brodeura," tvrdí komentátoři sportovní stanice Rogers Network o semifinálovém duelu. "Kanaďané turnaji nikdy nečelili víc než 25 střelám za zápas, teď jich najednou bylo čtyřicet," všimli si.
Slova chvály na hru českého výběru se přesto v médiích neztratila. "Soupeř ukázal spoustu rychlosti a hokejového umění. Ale taky velký charakter, když se dokázal dvakrát vrátit do zápasu, který se zdál být ztracen," uvedl deník Toronto Star.
"Češi byli lepší, o tom není pochyb," tvrdí Gord Sterlick, analytik televizní stanice Rogers. "Mají vynikající útok, s pukem dokáží dělat velké věci. Pod takovým tlakem ještě Kanada v celém turnaji nebyla."
Média si všímají toho, že Kanadu zachránil vlastně náhradník. Vincent Lecavallier se do mužstva dostal až poté, co svůj start odřekl zraněný veterán Steve Yzerman, velký idol mladého útočníka Tampy. "Celá Kanada může děkovat Yzermanovi, že se netlačil do týmu," napsal redaktor listu Star Damien Cox.
"Hrdina prodloužení," hlásá titulek první sportovní stránky nedělní Toronto Star, kde Lecavalliera přirovávají k velkým postavám minulosti. "Zařadil se do slavného seznamu těch, kteří pro Kanadu rozhodli prodloužení na velkém turnaji. Vedle Paula Hendersona z roku 1972, Daryla Sittlera z Kandského poháru 1976, Mikea Bossyho z roku 1984 a Maria Lemieuxe z Canada Cupu 1987. I když tentokrát už to nebylo proti Sovětům."
