Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česká cesta k úspěchu: dokonalá souhra

8 2008
Praha - Bylo to na Kanadském poháru v roce 1976. Domácí hvězdy v prvním finále porazily československé hokejisty 6:0, ale jejich kouč Scotty Bowman přesto prohlásil: "Československo je velké mužstvo, které výborně kontruje v protiútocích. V jeho hře přitom není ani tolik rychlosti jako spíš vtipu a přesnosti." Nespletl se.

Ve druhém finále jeho tým Čechoslováky zdolal až v prodloužení, když na 4:4 vyrovnal pouhých 132 vteřin před koncem normální hrací doby.

Vtip a přesnost, jinak řečeno dokonalá souhra, Československu už ve skupině pomohly k senzační výhře nad důraznými Kanaďany 1:0. "Ještě jsem od evropského týmu lepší výkon neviděl,“ uznal kanadský obránce Bobby Orr.

V roce 1976 se československý tým mohl opřít o pardubické trio Vladimír Martinec – Jiří Novák – Bohuslav Šťastný.

Už o čtyři roky dřív zazářila pro změnu souhra nejslavnějšího útoku Dukly Jihlava: Jiří Holík – Jaroslav Holík – Jan Klapáč. Na mistrovství světa v Praze zařídili dohromady 27 branek! A hlavně: pro československý tým po dlouhých 23 letech pomohli vybojovat světový titul.

Holík: U Rusů to byl dril

V podstatě za každým československým a později i českým triumfem najdeme dvojici či trojici, jejíž spolupráce by fungovala, i kdyby na stadionu zhasla světla. Ovšem jak jinak než nápaditými výpady do soupeřových obran mohli Čechoslováci přehrát tvrdé Kanaďany nebo trénované Sověty?

"Náš hokej se vždycky vyznačoval tvořivostí a kombinací. A to pokračuje pořád. Je to naše obrovská výhoda,“ potvrzuje trojnásobný mistr světa Jiří Holík.

Dvojice z minulosti

Jirka – Jarka
Tak jim říkali spoluhráči. V roce 1911 první mistři Evropy. Urostlý Jarkovský i o hlavu menší Jirkovský byli oba Jaroslavové a slávisté.

Tožička – Maleček
Duo první republiky. Ve Spartě i později v LTC. Kamarádi od dětství. Josef Maleček byl mistrem úniků, Jiří Tožička obstarával dřinu v poli.

Konopásek – Zábrodský
Hvězdy prvních mistrů světa. Moc se nemuseli. Ale když v útočném pásmu roztočili kolotoč s měněním míst, šly soupeřům hlavy kolem.

Bubník – Danda
Ligový titul se díky nim v 50. letech stěhoval do Brna. Dandu zdobily elegantní průniky, střelce Bubníka skvělý výběr místa.

"Rusové byli svého času nejlepší na světě. A také byli sehraní. V naší době Charlamov s Petrovem a Michajlovem. Jenže oni to měli naučené. U nich to byl dril. U nás to byla přirozená tvořivost, flexibilita, myšlenka. Nejeli jsme podle šablon jako oni.“

Což také uměl československý tým ve vzájemných duelech náležitě využít. "Bylo potřeba je rozhodit. Když se jim šláplo do těch jejich šablon, tak měli problémy. Jinak byli neporazitelní,“ říká Holík.

S bratrem Jaroslavem a Janem Klapáčem se sešli na vojně v Dukle Jihlava. "Já jsem zakládal útok, brácha to provezl střední třetinou a Honza byl vyloženě koncový hráč,“ popisoval Holík. "Hráli jsme spolu dlouho. A přišla ponorka.“ Proto se úderná trojice na čas rozdělila.

Jenže odděleně jim to nešlo. A když se k sobě vrátili, mohlo Československo v roce 1972 slavit titul mistrů světa.

Jiří Holík byl v 70. letech důkazem, že skvělé souhry nemusely být jen záležitostí klubů. "Třeba když jsem pak v reprezentaci hrával s Nedomanským a Hlinkou. Venca byl koncový hráč, Ivan hlavně tvořivý,“ říká Holík. "Tehdy ale byla větší šance se sehrát. Měli jsme s reprezentací spoustu soustředění. Dneska se hráči málem sejdou až v den zápasu.“

To ovšem není případ nejúspěšnější reprezentační dvojice, kterou kdy český hokej měl. Martin Procházka a Pavel Patera mají dohromady deset titulů. Po čtyřech z mistrovství světa, po jednom z olympijských her v Naganu. "Ocitli jsme se v pravou chvíli na pravém místě,“ říká Patera.

Poprvé se na Kladně potkali už v žácích. A i když se na čas jejich cesty rozdělily, teď spolu znovu válí v kladenském dresu. "Vždycky, když jsme hráli spolu, klapalo to,“ tvrdí Patera. "Vyhovujeme si.“

Nejlepší křídlo? Bek Bubla

Seriál MF DNES 100
let českého hokeje

Pátek 18. ledna Český hokej: záhada? Spíš zázrak
Pátek 25. ledna Český recept, jak vyrobit hvězdu
Pátek 1. února Průkopníci hokejových novinek
Pátek 8. února Nezapomenutelné dvojice
Pátek 15. února Která rivalita byla největší
Úterý 19. února Setkávání NHL s českým hokejem
Čtvrtek 21. února Na co bychom raději zapomněli
A navíc: pondělní rozhovory
Vladislav Treťjak 11. února

Ale skvělá souhra nebyla jen záležitostí útočníků. Ve Spartě i v národním mužstvu se potkali obránci Karel Gut s Františkem Tikalem. Tři tituly mistrů světa v 70. letech si pak lze těžko představit bez první obrany, v níž si perfektně rozuměli brněnský Oldřich Machač s kladenským Františkem Pospíšilem.

Litvínov se mohl v té době spolehnout ještě na úplně jinou údernou dvojici: středního útočníka Ivana Hlinku a obránce Jiřího Bublu. Dokonce jim říkali litvínovská dvojčata.

Bubla se totiž narodil jen o jedenáct hodin později než Hlinka. A znali se už odmala. Společně si zahráli i v NHL za Vancouver. "V reprezentaci jsem měl rád Jirku Holíka. Ale jinak byl pro mě vždycky nejlepším křídlem Jirka Bubla,“ vyprávěl Hlinka.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze