Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Česku nejdou buly, zlepší je v play-off?

7 2003
Helsinky - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Úvodní část světového šampionátu skončila, na řadě jsou klíčové zápasy. "Teď teprve všechno začne naostro," prohlásil centr Martin Straka. Při vyrovnanosti čtvrtfinálových soupeřů mohou rozhodovat maličkosti: náhodné odrazy, tečované střely... A také vhazování. V umění vítězných buly dřív čeští hokejisté zaostávali, v téhle disciplíně kralovali hlavně Kanaďané a Američané. Ti mají své specialisty, hráč často jen skočí na led, vyhraje buly a hned jde zase střídat.

"Ale vhazování je často záležitostí celé pětky, nejen hráče v  kruhu," říká Josef Vašíček, který se jako jediný z českých hokejistů vešel  mezi nejúspěšnějších dvacet hráčů na turnaji.

V prodloužení mistrovství světa v roce 1994 prohrál centr Otakar Janecký  vhazování a Paul Kariya dal po střele od modré vítězný gól. Kanada  postoupila, Češi jeli domů.

O čtyři roky později na olympijských hrách v Naganu získal puk na buly Pavel  Patera a posunul ho na modrou Jiřímu Šlégrovi, který prostřelil gólmana  Roye. Kanada stihla už jen vyrovnat a semifinále pak prohrála na samostatné  nájezdy. Podobně pak ve finále Patera vyhrál buly pro zlatou střelu Petra Svobody.

Český hokej se v devadesátých letech naučil, že vhazování mohou rozhodovat  zápasy. Třeba v extraligovém finále poslali trenéři na buly v obranném pásmu  zkušení Janecký a Antoš místo mladíků Kopeckého s Koukalem, důležitost téhle  standardní situace nikdo nepodceňuje.

Přesto na probíhajícím mistrovství světa předčí české útočníky na vhazování  hodně soupeřů. Těch, kteří se silnými soupeři víc buly vyhráli než prohráli,  je v národním týmu poskrovnu. Celkem má z pravidelných účastníků vhazování  víc než padesátiprocentní úspěšnost jen Josef Vašíček a Robert Reichel.

"Nejde ale jen o to vyhrát puk pro spoluhráče. Křídla musí podržet  vyjíždějící útočníky, aby měli obránci čas na střelu," říká navíc Vašíček. A  v obranném pásmu je to naopak: dva útočníci okamžitě vyjíždějí na připravené  beky.

Rozhodčí se často dívají za sebe, jestli někdo z nich "neulil" start  nebo není blíž kruhu.  Sám hráč na buly, většinou centr, má několik možností, jak vhazování hrát.  Může se pokusit bekhendem odehrát puk za sebe, což je nejefektivnější ale  zároveň nejtěžší. Tak se snaží získat puk po přerušení třeba Robert Reichel,  proto drží levou ruku skoro až u čepele.

Druhou možností je natlačit se polovinou těla s hokejkou k puku a forhendem  ho zahrát za sebe z jakési "polootočky". To trvá o něco déle a předpokladem  úspěchu je proto právě uhlídat napadající křídla soupeře.

Centr může puk i zablokovat tělem a přikopnout ho nohou za sebe nebo počkat,  až si pro něj přijede spoluhráč. Tak to dělává třeba Jiří Dopita. "V  současné době jsou ovšem určité snahy, aby se podobný způsob posuzoval jako  faul," říká trenér Slavomír Lener. Výjimečně zkouší hráči přímo z buly  vystřelit na branku, prohodit puk mezi nohama soupeře a protáhnout se kolem  něj nebo odpálit puk z pásma při oslabení.

Někdy jde centr na buly už s rozmyšlenou variantou, jindy jí mění."Závisí to  na postavení soupeře, na tom, jestli je pravák nebo levák. Nebo jak hrává  buly nejčastněji," prozradil Vašíček. "Prostě to chce odpozorovat, co udělá  soupeř. Je to jako při nájezdu, tam se někdy taky rozhodujete předem, ale  často až podle toho, co udělá brankář."

Nejnepříjemnějšími soupeři bývají ti, kteří často mění varianty vhazování.  "Třeba Koivu, na toho se mi hraje špatně," přiznal Vašíček. "Nevíte, co  udělá a navíc je hodně silný na puku, takže vás může i přetlačit."

Finského kapitána chválí i Miroslav Hlinka, slovenský útočník, který má  nejlepší vhazování na celém turnaji: "Koivu tak doboru statistiku nemá,  třeba Jokinen je papírově lepší. Ale ten hraje většinou do bekhendu, dá se  lehce přečíst. Koivu je nepříjemnější."

Je to i taktický souboj. "Když jsem rozhodnutý předem, postavím si  spoluhráče za sebe," říká Vašíček. Jenže podle toho pak často reaguje i  soupeř.

Mladík Vašíček je na buly nejúspěšnějším českým hráčem na turnaji. V  Carolině se učí od zkušeného mistra vhazování Roda Brind´Amoura. V NHL  ovládají statistiku Kanaďané a Američané, vedle centra Caroliny patří k  mistrům této disciplíny Perreault z Montrealu, Nieuwendyk z New Jersey nebo  Andreychuk z Tampy.

Na čelo statistik se mezi zámořké hokejsity protlačil jen český rodák Robert  Holík. I na šampionátu zatím Češi na vhazování zaostávají za Finy, Slováky,  Kanaďany...

Pokud chtějí postoupit do semifinále, nesmí prohrávat klíčová vhazování.

Úspěšnost vhazování v procentech
(po základní části)
1. M. Hlinka (Slovensko) 70,59
2. Ferraro (USA) 68,42
3. M. Goc (Německo) 65,79
4. Jokinen (Finsko) 65,33
5. Santala (Finsko) 65,00
6. Abstreiter (Německo) 62,92
7. Draper (Kanada) 62,69
8. Aeschlimann (Švýcarsko) 62,65
9. Stümpel (Slovensko) 62,20
10.Kapuš (Slovensko) 61,45
...
18. Vašíček (Česko) 57,78

další Češi
- pravidelní účastníci (alespoň 20 vhazování):

Reichel 55,24
Straka 47,73
J. Hlinka 46,15
Hudler 31,58

- nepravidelní účastníci (v závorce počet buly)
Balaštík a Hlaváč 100,00 (1)
Vrbata 60 (5)
Sup 50,00 (2)
Výborný 25,00 (12)
Duda 20,00 (5)
Kotrla 0,00 (1).

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze