"Ale vhazování je často záležitostí celé pětky, nejen hráče v kruhu," říká Josef Vašíček, který se jako jediný z českých hokejistů vešel mezi nejúspěšnějších dvacet hráčů na turnaji.
V prodloužení mistrovství světa v roce 1994 prohrál centr Otakar Janecký vhazování a Paul Kariya dal po střele od modré vítězný gól. Kanada postoupila, Češi jeli domů.
O čtyři roky později na olympijských hrách v Naganu získal puk na buly Pavel Patera a posunul ho na modrou Jiřímu Šlégrovi, který prostřelil gólmana Roye. Kanada stihla už jen vyrovnat a semifinále pak prohrála na samostatné nájezdy. Podobně pak ve finále Patera vyhrál buly pro zlatou střelu Petra Svobody.
Český hokej se v devadesátých letech naučil, že vhazování mohou rozhodovat zápasy. Třeba v extraligovém finále poslali trenéři na buly v obranném pásmu zkušení Janecký a Antoš místo mladíků Kopeckého s Koukalem, důležitost téhle standardní situace nikdo nepodceňuje.
Přesto na probíhajícím mistrovství světa předčí české útočníky na vhazování hodně soupeřů. Těch, kteří se silnými soupeři víc buly vyhráli než prohráli, je v národním týmu poskrovnu. Celkem má z pravidelných účastníků vhazování víc než padesátiprocentní úspěšnost jen Josef Vašíček a Robert Reichel.
"Nejde ale jen o to vyhrát puk pro spoluhráče. Křídla musí podržet vyjíždějící útočníky, aby měli obránci čas na střelu," říká navíc Vašíček. A v obranném pásmu je to naopak: dva útočníci okamžitě vyjíždějí na připravené beky.
Rozhodčí se často dívají za sebe, jestli někdo z nich "neulil" start nebo není blíž kruhu. Sám hráč na buly, většinou centr, má několik možností, jak vhazování hrát. Může se pokusit bekhendem odehrát puk za sebe, což je nejefektivnější ale zároveň nejtěžší. Tak se snaží získat puk po přerušení třeba Robert Reichel, proto drží levou ruku skoro až u čepele.
Druhou možností je natlačit se polovinou těla s hokejkou k puku a forhendem ho zahrát za sebe z jakési "polootočky". To trvá o něco déle a předpokladem úspěchu je proto právě uhlídat napadající křídla soupeře.
Centr může puk i zablokovat tělem a přikopnout ho nohou za sebe nebo počkat, až si pro něj přijede spoluhráč. Tak to dělává třeba Jiří Dopita. "V současné době jsou ovšem určité snahy, aby se podobný způsob posuzoval jako faul," říká trenér Slavomír Lener. Výjimečně zkouší hráči přímo z buly vystřelit na branku, prohodit puk mezi nohama soupeře a protáhnout se kolem něj nebo odpálit puk z pásma při oslabení.
Někdy jde centr na buly už s rozmyšlenou variantou, jindy jí mění."Závisí to na postavení soupeře, na tom, jestli je pravák nebo levák. Nebo jak hrává buly nejčastněji," prozradil Vašíček. "Prostě to chce odpozorovat, co udělá soupeř. Je to jako při nájezdu, tam se někdy taky rozhodujete předem, ale často až podle toho, co udělá brankář."
Nejnepříjemnějšími soupeři bývají ti, kteří často mění varianty vhazování. "Třeba Koivu, na toho se mi hraje špatně," přiznal Vašíček. "Nevíte, co udělá a navíc je hodně silný na puku, takže vás může i přetlačit."
Finského kapitána chválí i Miroslav Hlinka, slovenský útočník, který má nejlepší vhazování na celém turnaji: "Koivu tak doboru statistiku nemá, třeba Jokinen je papírově lepší. Ale ten hraje většinou do bekhendu, dá se lehce přečíst. Koivu je nepříjemnější."
Je to i taktický souboj. "Když jsem rozhodnutý předem, postavím si spoluhráče za sebe," říká Vašíček. Jenže podle toho pak často reaguje i soupeř.
Mladík Vašíček je na buly nejúspěšnějším českým hráčem na turnaji. V Carolině se učí od zkušeného mistra vhazování Roda Brind´Amoura. V NHL ovládají statistiku Kanaďané a Američané, vedle centra Caroliny patří k mistrům této disciplíny Perreault z Montrealu, Nieuwendyk z New Jersey nebo Andreychuk z Tampy.
Na čelo statistik se mezi zámořké hokejsity protlačil jen český rodák Robert Holík. I na šampionátu zatím Češi na vhazování zaostávají za Finy, Slováky, Kanaďany...
Pokud chtějí postoupit do semifinále, nesmí prohrávat klíčová vhazování.
Úspěšnost vhazování v procentech
(po základní části)
1. M. Hlinka (Slovensko) 70,59
2. Ferraro (USA) 68,42
3. M. Goc (Německo) 65,79
4. Jokinen (Finsko) 65,33
5. Santala (Finsko) 65,00
6. Abstreiter (Německo) 62,92
7. Draper (Kanada) 62,69
8. Aeschlimann (Švýcarsko) 62,65
9. Stümpel (Slovensko) 62,20
10.Kapuš (Slovensko) 61,45
...
18. Vašíček (Česko) 57,78
další Češi
- pravidelní účastníci (alespoň 20 vhazování):
Reichel 55,24
Straka 47,73
J. Hlinka 46,15
Hudler 31,58
- nepravidelní účastníci (v závorce počet buly)
Balaštík a Hlaváč 100,00 (1)
Vrbata 60 (5)
Sup 50,00 (2)
Výborný 25,00 (12)
Duda 20,00 (5)
Kotrla 0,00 (1).
