Byla to od něj doslova blesková mise. Z Montrealu do Prahy, odehrát na závěr sezony dva těžké duely proti Kanadě a USA - a zkraje příštího týdne zase zpět přes Atlantik. „Mám letenku na úterý. Uvidíme,“ prohlásil Plekanec.
Plánoval, že se do zámořského domova vrátí obtěžkán medailí. Trenéři a fanoušci jej viděli jako poslední střípek do ofenzivní mozaiky týmu. Jako možného žolíka.
ZnámkyOhodnoťte výkon reprezentantů |
Plekanec však končí mistrovství světa s bilancí 0+0. Stejnou statistiku má za semifinále a duel o bronz celý tým.
Tomáši, nelitujete tedy?
Odpověď byla rázná: „Ne!“ Tichý útočník, který po prohře 0:3 s Američany odpovědi poctivě zvažoval, pak vše rozvedl: „Když trenéři chtějí, abych přijel, nemůžu já osobně říct ne. Když to povím blbě, hlava mi říkala, že to není správné, ale srdce chtělo hrát. Nároďák se neodmítá. Přijel jsem. A jestli to byla chyba, nedá se nic dělat.“
Bylo by nefér vinit právě Plekance z kolapsu české ofenzivy. Ostatně on sám by mohl mluvit o dlouhém přeletu, únavě z časového posunu či o náročném play-off s Montrealem. Kdepak však výmluvy: „Cítím se docela dobře, až jsem překvapený. Dneska to bylo ještě lepší než proti Kanadě. Vůbec mi to nevadilo, problém jsem neměl.“
Proti USA šlo hodně o bolavé loučení s turnajem. „Myslím, že jsme šance měli,“ mrzelo Plekance. „Udělali jsme chyby, dostali góly, ale pak si pořád vypracovali hodně příležitostí na to, abychom zápas uhráli.“ Zvlášť ve druhé třetině. „Tam jsme hráli i přesilovky: měli jsme tlak, ale málo střel,“ uznal Plekanec.
Aspoň čestnou trefu si tak připsat... Už kvůli divákům, kteří hokejisty nezavrhli. Nepískali, do konce tým povzbuzovali. „Lidi byli fantastičtí. Všichni kluci si toho cení, já taky. Škoda, že jsme je nepotěšili,“ řekl Plekanec a vrátil se k hořké realitě: „V posledních dvou zápasech jsme nedali ani gól.“
Plekanec tak dál čeká na své reprezentační zlato. Nyní nemá ani bronz. Necítí se dokonce snad být smolařem národního týmu? „Tak.... Asi jo, no. Nevím, co teď říct.“
