Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Český recept: talent a dostatek peněz

15 2001
Praha - V rozmezí čtyřiadvaceti hodin, kdy národní tým slavně šturmoval k třetímu titulu mistrů v nepřetržité řadě, vstoupilo za oceánem do hry v semifinále Stanley Cupu dvanáct českých hokejistů. Rovněž s plnou parádou, dávali góly a nahrávali na ně. Český hokej vystupoval na dvou světových hokejových scénách jako protagonista této hry. "Jsme nejlepší," řekl Luděk Bukač, trenér mistrů světa z nedávné minulosti. Kanaďané žasnou a pokládají český hokej za nepochopitelný fenomén. I doma, v zemi s deseti miliony lidí a sto padesáti zimními stadiony, to málokdo považuje za logické.

"Není to malý, je to velký zázrak," řekl ředitel extraligy Stanislav Šulc, když vzal v potaz nevyčerpatelnou zásobu talentů, byť odsávanou lukrativními nabídkami z NHL. Hraje tam pětašedesát hráčů v poli a pět brankářů. Díky vidině výdělků v zámořské lize proudí do českých týmů nadaní mladíci.

Českému hokeji pomáhá k úspěchům i nápaditost a vtip, jež si hráči předávají už po generace - zanícení pro tuto hru trvá skoro sto let. Česko má také desítky skvělých trenérů. Vše korunuje soudržnost. "Tahle generace má k sobě blízko, ať hraje doma, nebo v NHL," řekl trenér Josef Augusta.

V těchto dnech je český hokej na vrcholu, před deseti lety se zmítal ve svízelném nárazu volného trhu hráčů, svobody zvolit si kariéru libovolně kde. Svět se otevřel. "Nevím, jestli to vydržíme," říkal Karel Gut. "Těmi odchody můžeme vykrvácet." Stalo se však nečekané. Dnes se lze podivovat: kde se vzalo tolik hráčů? Kolik týmů bychom mohli vlastně postavit, třeba pro mistrovství světa nebo do proslulého hemžení milionářské NHL? Dva, tři, pět? "Dva, když nechci říkat tři," míní trenér František Výborný.

To je skromný odhad. Vidina prodat se do zámořské ligy, do světa milionářů, rozproudila domácí hemžení talentů. To byl poslední rozhodující impuls, na jehož vlně se nakonec prosadila reprezentace k netušeným výšinám sběračů zlatých medailí z olympiády i ze šampionátů.

Současní reprezentanti stojí na konci řetězce generací. Co si předávaly? Především živý, nevyčerpatelný pramen vyvěrající, kde se vzal, tu se vzal, z národní mentality. Nápaditost, herní vtip, techniku, rychlé až krásné bruslení. Od Malečka, Zábrodského, Martince, Hlinky až po Jágra. A také se rozvinula česká brankářská škola. Mívali jsme na šampionátech lesklá esa, Modrého, Holečka, v poslední době řady gólmanů na mistrovstvích utěšeně mohutní: Čechmánek, Turek, Hnilička. Tím vším se Češi proslavili.

Kdo stojí v pozadí této štafety generací? "Chci být předsedou všech, i tam těch dole," řekl Karel Gut poté, co byl zvolen do čela hokejového svazu. "Bez nich by náš hokej nevystoupal ke slávě." Jsou to desítky, stovky trenérů, z nichž se pak vynořily vynikající osobnosti. Mezi nimi Kostka, Gut, Bukač, Hlinka, nakonec Augusta. To jsou muži pečující nejen o taktiku týmu, ale i o jeho soudržnost. O co se někdy více někdy méně úspěšně pokoušel Luděk Bukač, dovršil Ivan Hlinka. Svým nenapodobitelným charismatem umět promluvit do duše každému hráči. A také ho případně seřvat.

Na čích penězích je založen český hokej? "Hokej ve světě není zdaleka tak populární, jak ho vidíme našima očima, a proto hokej u nás musí stát především na českých penězích. Zahraniční sponzoři se lákají těžko," říká manažer Mojmír Šatava.

Sprcha šampaňského na Staroměstském náměstí

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze