"Podobné řeči jsem musel poslouchat už na Slovensku. Už tehdy jsem všem musel dokazovat, že na to mám a že hokej můžu hrát," vzpomíná přes dva metry vysoký Chára.
Právě kvůli jeho vysoké postavě ho na ledě nejde přehlédnout. Když projíždí kolem postranního mantinelu, hlava mu přečnívá přes plexisklo. Ten pohled logicky vyvolává pochybnosti.
"Když jsem přišel na Spartu, byl jsem na podobné posměšky připravený. A nakonec jsem byl mile překvapený, protože jsem tu vlastně dostal druhou šanci. Lidi mi tu začali důvěřovat, dali mi motivaci. Začalo to u agenta Henyše a končilo u trenérů. To mi pomohlo," říká Chára, historicky nejvyšší hráč v NHL.
Máte za sebou první trénink v Praze. Jak na vás dýchla atmosféra na sparťanském stadionu?
Já tu vlastně od svého odchodu do zámoří netrénuju poprvé. Už jsem tu byl během mistrovství světa v roce 2005, se Slovenskem jsme tu měli pár tréninků. Ale vzpomínky mám pěkné. Byl jsem Spartě vděčný, že mi dala šanci.
Pamatujete na první trénink, kdy jste u mantinelu trefil Jardu Nedvěda a vyhodil ho až na střídačku?
To on trošku přehání, tak úplně to nebylo. Ale na první trénink si vzpomínám velmi dobře. Tehdy jsem se musel ukázat, nemohl jsem se bát. Pan Výborný si toho všiml a já byl rád, že si mě nechal.
Vzpomněl jste si, jak jste jezdil na tréninky tramvají?
Zrovna včera jsem to chlapcům říkal... Tehdy jsem neměl auto a pohyboval se po Praze jenom metrem nebo električkou. Pěkně jsem si zavzpomínal.
Také jste měl potíže sehnat brusle na vaší velkou nohu.
Ano, sháněli jsme je všude možně, nikde je neměli. Nakonec se o to postaral můj agent Jaromír Henyš. Díky němu jsem mohl naskočit v plné výstroji. Patří mu dík, škoda, že tu už nemůže být.
Teď je z vás jeden z nejvýraznějších hráčů NHL. Cítíte po letech zadostiučinění?
Já hlavně zůstávám nohama na zemi, chci zůstat pokorný a nebýt namyšlený. Samozřejmě je pro mě čest být kapitánem týmu, který má takovou historii. Ale máte pravdu, nebyla to jednoduchá cesta, abych se dostal tam, kde dnes jsem. Já hokej nesmírně miluju, mám pro něj obrovskou vášeň. Snažím se zvládnout svou úlohu co nejlíp. Na ledě i mimo něj.
Jak se vám vůbec líbí nápad hrát úvodní zápasy NHL v Evropě?
Je to trošku jiné, ale liga tímto směrem míří už několik let. Chce se ukázat, svou roli hrají nepochybně i reklamní účely. Letos hraje v Evropě šest týmů, ale každým rokem jich bude víc a víc. Už ten příští klidně osm nebo deset. Mám štěstí, že na mě vyšla zrovna Praha. Je to krásné město.
Co z ní spoluhráčům ukážete?
Prvně půjdeme na nějakou pěknou večeři do originální české restaurace. A potom se určitě projdeme centrem a podíváme se na památky.
Už v neděli jste ale měli dost času. Co hráče ze zámoří zaujalo nejvíc?
Hned po příletu chlapci viděli, že je to historické místo. Už předtím o něm slyšeli, a tak se mohli přesvědčit. Ještě budou mít dost příležitostí, aby si ji prohlédli, ochutnali české pivo a tak dále.
Jste před nimi pyšný, že jste se narodil v Československu?
Na to jsem byl hrdý vždycky. A i když jsme se rozdělili, tak proti Česku nic nemám. Ani proti Čechům. Pořád to beru, že jsme jedna země, vždyť tu mám spoustu kamarádů.
