U Penguins působíte druhou sezonu. Jak jste v mužstvu spokojený?
Je to pro mě super štace. Je tu hokejové prostředí, lidi zápasy hodně prožívají a my se snažíme, aby byli spokojení. Opravdu mě nenapadá nic, na co bych si mohl stěžovat.
Cítíte se už v Pittsburghu jako doma?
Hokejově je to můj domov. Tým má nejvyšší cíle a vlastně kvůli tomu jsem tam šel. Abych s mužstvem něco dokázal. Doufám, že se to podaří. Hrozně si vážím toho, že tady můžu hrát.
Vám se navíc po novém roce daří. Naposledy jste dal gól Phoenixu, odkud jste do Pittsburghu v roce 2010 přišel. Navíc dostáváte velký čas na ledě...
Znamená to, že mi trenéři důvěřují a že asi hraju dobře. Myslím, že mě berou jako důležitou součást týmu. Já jsem za to hrozně rád a snažím se splácet to co nejlepšími výkony.
Je taková důvěra trenérů velká psychická vzpruha?
Je to vlastně odměna za veškerou tvrdou práci a za všechno, co hokeji dávám. Hrozně si toho vážím, je to pro mě i motivace do budoucna, že se pořád chci zlepšovat.
Poslední dobou sbíráte samé kladné body v plus/minus hodnocení, které je pro defenzivního obránce klíčovou statistikou. Je to ještě důležitější než góly a asistence, kterých poslední dobou moc nemáte?
Já jsem sám sobě zavařil v první polovině sezony, kdy jsem sbíral jenom minus body. Takže jsem se z toho horko těžko hrabal. Jsem moc rád, že mi nějaké ty plusy naskáčou. Ono je to i tím, že se víc daří celému týmu. Hrajeme dobrý hokej, přesně takový, který jsme si řekli před sezonou, že chceme hrát. I osobně se cítím hodně fajn, hlavně jsem zdravý. Doufám, že to vydrží.
Ze sezony jste ovšem dvakrát vynechal téměř měsíc kvůli otřesu mozku. Jak těžké bylo se z toho oklepat a vrátit se v plné síle?
To bylo takové zranění, které člověk nemůže ovlivnit. Nemohl jsem vůbec nic dělat, jen čekat. A to je dost frustrující. Nejdřív jsem myslel, že to bude jen na pár dnů, místo toho se to dost protáhlo. Bylo to moje první zranění, jsem rád, že to mám za sebou a znovu můžu hrát.
Otřes mozku utrpěl na podzim i váš bratr Milan. Máte pocit, že podobných incidentů přibývá, nebo to liga prostě jen víc hlídá?
Určitě přibývá. Liga se snaží zákroky na hlavu tvrdě trestat, ale těch otřesů je pořád hrozně moc. Nejlepší hráči, jako je Crosby, pak ztratí strašně moc času.
Situaci okolo Sidneyho Crosbyho neustále rozebírají média i fanoušci. Jestli se vrátí, nevrátí, jak na tom je... Nevytváří to v týmu zvláštní atmosféru jakéhosi čekání na příchod proroka?
Tohle my neovlivníme. Staráme se o to, co můžeme udělat my zdraví hráči. Musíme všichni hrát lépe než s Crosbym, protože nahradit takového hokejistu není jednoduché.
Jak je na tom vlastně Crosby teď?
Poslední dobou začal znovu bruslit, trénuje s námi, dělá různá cvičení, i když hlavně střelecká. Do žádných kontaktů se nezapojuje, spíš se snaží držet se v kondici, aby se mohl vrátit do sestavy hned, jak se zbaví těch příznaků otřesu mozku. Všichni tomu věříme, aby nám mohl pomoct v play-off.
Bylo nutné nějak měnit taktiku poté, co Crosby vypadl ze sestavy?
Řekl bych, že hrajeme pořád stejný systém. V tomhle nezáleží na tom, jestli Sid nastupuje, nebo ne. My nemůžeme všechno stavět na jednom hráči, i když je tak vynikající jako on.
O současných Penguins se ovšem říká, že kladou větší důraz na obranu než dřív.
To je pravda. Dostáváme méně gólů, což bylo naším cílem. Hodně se mluví o našich útočnících, ale my se snažíme vycházet z defenzivy. Pak můžeme být úspěšní, protože vepředu si ty šance vytvořit umíme.
Jakou roli má na týmovém úspěchu kouč Dan Bylsma, který je považovaný za jednoho z nejpřemýšlivějších trenérů v NHL?
Má na tom velký podíl. Vytvořil tady velmi důmyslný systém. Má to hodně dobře promyšlené, je velký detailista a zabývá se spoustou drobností ve hře, které třeba v jiných klubech neřeší. Pořád trénujeme nějaké nové styly. A navíc je kouč stále pozitivní. I když třeba prohrajeme, on je stále stejný a řeší, co pro příště zlepšit. Je fajn hrát pod takhle super trenérem.
Přestupem z mužstva Západní konference do té Východní jste nejen vylepšil šance bojovat o Stanley Cup, ale také se častěji potkáváte s bratrem Milanem, útočníkem Ottawy. Jste často v kontaktu?
Už máme za sebou dost zápasů, kdy jsme hráli proti sobě. Jsou to vždycky velké bitvy. Jsme rádi, že se zase častěji vídáme, pokecáme, zajdeme na večeři.
Přemýšlel jste o tom, že by Pittsburgh v play-off mohl narazit právě na Ottawu?
Ježišmarjá, jenom to ne! To bych si skutečně nepřál.
Pittsburgh se po novém roce zlepšil a drží se bodově nahoře. Mluví se ve městě o Stanley Cupu?
To je náš hlavní cíl, který jsme si před sezonou dali. Všechno ostatní bude zklamání. Tým máme dobrý, a až se naši špičkoví hráči uzdraví, bude ještě lepší. Šanci máme určitě velikou.
