Tohle byla jediná (a titěrná) ztráta, kterou mu letošní mistrovství světa přineslo. Jinak už samá pozitiva (a sociální jistoty): zlatá medaile po triumfu nad hvězdnými Rusy a angažmá právě v ruské KHL.
Upsal se kazašské Astaně.
Změnil úspěch na letošním mistrovství světa směr, jakým vaše kariéra půjde?
Ne až tak razantně. Rusko už jsem měl předtím, ale po šampionátu projevilo zájem víc klubů. Asi to viděly. Já jsem hlavně rád, že jsem reprezentoval Česko. Jsem trochu vlastenec, mám tetování českého lva na rameni. A díky zlatu jsem si splnil jeden ze svých snů.
Bydlel jste přímo u litvínovského stadionu. Ovlivnilo vás to?
Ještě když jsem bydlel v Janově, chtěl jsem být mistr světa. K zimáku jsme se přestěhovali až později, v dorostu. Ale každý kluk, co si nazuje brusle, má sen reprezentovat a dostat se do NHL. Litvínov je hodně malé hokejové město, a přitom těch vzorů, ke kterým jsme mohli vzhlížet, bylo strašně moc. Jsem rád, že ta tradice pokračuje. Že když se vyhraje zlato, je u toho nějaký Litvínovák. Těší mě, že jsem mohl navázat na slavné generace Hlinky nebo Reichla.
Přiblížil jste se k nim?
Takhle bych to neřekl. Ale když teď skončili Alby (Reichel) s Gumou (Šlégr), jsem rád, že děti můžou vzhlížet k někomu dalšímu. Nebo ne vzhlížet, ale že jsou tu další kluci, co něco přivezli.
Zažil jste něco lepšího v kariéře?
Tohle je asi zatím vrchol. Zařadil bych do toho taky, když jsem hrál svůj první zápas v kanadsko-americké NHL (za San Jose proti Dallasu) a dal první gól (za San Jose proti LA Kings). Oba sny jsem si splnil už v takovém mladém věku.
Na šampionátu v Německu jste proměnil v rozstřelu důležité samostatné nájezdy ve čtvrtfinále i semifinále. Jste specialista?
Určitě ne. V životě jsem na to nebyl specialista. Ale těší mě, že jsem takhle dvakrát týmu pomohl.
Reichel po nájezdu proti Kanadě na olympiádě v Naganu prohlásil, že je dává vždycky. Zakřikl to, pak už mu nešly. Nebojíte se?
Já koukal na statistiku z Ameriky a naopak jsem do téhle doby dal jeden gól z deseti. Mně se to možná obrátí tím druhým směrem. Musím to zaklepat (smích).
I vás v Litvínově cepoval legendární trenér Černý. Co vás naučil?
Všechno. I vystřelit. Základy mám od něj.Má velkou zásluhu na tom, co umím. Z člověka dostane to nejlepší. Trénoval i třídu Reichla a Ručinského, celý litvínovský klub by mu měl být vděčný. Je to pan Trenér. Nemá ve světě obdoby, aby jediný chlap vychoval tolik mistrů světa z dětí. Není to náhoda. Když jsem měl půjčený pohár, byl jsem za ním, abych se s ním vyfotil.
Z finského Oulu jdete do KLH. Čím kromě peněz je zajímavá?
Tím, že jsou tam velké finance, se do Ruska sjíždějí nejlepší hráči po NHL. A někteří i přímo z NHL. Je to druhá nejlepší liga na světě. Jdu tam kvůli kvalitnímu hokeji, uvidíme, v čem mi to pomůže.
Jaká je vaše letní příprava?
Já jsem zvyklý dělat si ji sám. Když jsem trávil léta v Kanadě, makal jsem s kondičním trenérem. Loni doma v Litvínově s Kubou Petružálkem. Letos to je jiné. Za 14 dní nastupuji do Astany. Už jsem pozvolna začal, abych tam nepřijel otylý a úplně mimo (smích). Zbytek doladím přímo na místě.
Máte titul mistra světa, hrál jste NHL. Jaké jsou další sny?
Ještě v sobě nosím pocit, že na NHL mám. Bohužel mi tam nedali takový prostor, jak bych potřeboval. Chtěl bych tam dostat pořádnou šanci. V to doufám.
Našel jste si jako fanda tvrdé muziky čas na nějaké koncerty?
Týden jsem byl na dovolené v Egyptě, jinak jsem měl po mistrovství hodně lítání. Chodím do škol, na různé besedy, hodně lidí chce vidět medaili, volají známí. Tolik volných víkendů nebylo. Ale navštívil jsem Útulek fest v Ústí, kde jsem viděl pár kapel, co jsem chtěl. A ještě se chystám do Libochovic na Rock co rok.
