Chtěl jsem dokončit práci, říká Hašek

Praha - Dominik Hašek tvrdil: Buď Ottawa, nebo nic. Zásnuby dopadly neúspěšně. Pak do hry vstoupil další klub jeho srdce: Detroit. Podle sobotních zámořských novin však ani tenhle svazek nevyjde. Klub Haška ze svých plánů vyškrtl. Je tedy právě tohle konec českého brankářského mága? Pravděpodobně ano.

Ještě než detroitský klub posledním rozhodnutím nejspíš poslal jedenačtyřicetiletého Haška do hokejového důchodu, hovořila legenda o loučení s kariérou v rozhovoru s MF DNES.

Dominiku, je pro vás problém skončit?
Ne, ne. Vím, co chci dělat. Mám jasnou představu. Ovšem i tak by to byla úplně nová situace. Člověk nemůže dopředu vědět, do čeho jde. Snad až si o tom třeba za rok popovídáme, budu moudřejší.

Od zranění na olympiádě jste se na ledě neobjevil. Nemrzelo by vás, že jste neodešel důstojněji, za potlesku a třeba s rukama vítězoslavně vztyčenýma nad hlavou?
Kdybych se chtěl rozloučit, pak co nejlepším výkonem. To se mi nepodařilo. Představoval jsem si, že ty výkony budu podávat v play-off. Ale zranění mi to neumožnilo.

Nevtlačil jste se do takové situace trochu i sám, když jste trval na tom, že hodláte pokračovat jen v Ottawě?
Řekl jsem to jasně. Ostatní nabídky nepřipadaly v úvahu.

Až v Detroitu vás zviklali?
Ozvali se před týdnem. Jezdil jsem na horském kole. Když mi můj agent předal generálního manažera Detroitu Kena Hollanda, myslel jsem, že spadnu. Ne že bych vyloženě sletěl z kola. Ale hodně mě to překvapilo.

Dominik Hašek

Narozen: 29. 1. 1965. Jeden z nejlepších brankářů hokejové historie.

Kluby: Pardubice, Jihlava, Indianapolis (IHL), Chicago, Buffalo, Detroit, Ottawa (vše NHL).

Úspěchy: olympijský vítěz 1998, Stanley Cup 2002. Hartova trofej pro nejužitečnějšího hráče NHL (1997, 1998), 6x nejlepší gólman NHL, český Sportovec roku (1994, 1998), 5x držitel Zlaté hokejky.

A co jste pak zvažoval?
Jde mi hlavně o rodinu. Rozhodujeme se, co dál. Chceme mít jasno, jak to bude fungovat třeba se školou. Synovi Míšovi je šestnáct, dceři Dominice jedenáct. Tyhle záležitosti jsou každým rokem složitější. Na pár dní si beru dovolenou. Potom učiním prohlášení.

Děláte zatím všechno tak, jako kdybyste měl v kariéře nadále pokračovat?
V červenci jsem se nikdy nevěnoval aktivnímu tréninku. Ale jezdím na kole, zahraju si volejbal, plavu, cvičím. Kdybych začal trénovat, tak až v srpnu. Jako každý rok.

Zklamalo vás jednání Ottawy, když před vámi nákupem Švýcara Gerbera z Caroliny zabouchli dveře?
Jak jsem říkal: Jestli bych někomu chtěl pomoci, pak jen dokončit práci v Ottawě. V danou chvíli mě jejich rozhodnutí zklamalo. Ale na druhé straně jsem s tím částečně počítal. Mluvilo se o tom. A kdybych chtěl, můžu jít hrát jinam. Volali mi ze tří nebo čtyř mužstev. Ale já si řekl, že nepřipadá v úvahu.

Loučil jste se několikrát. Co vás pak vedlo k návratu? Přesvědčení, že na to pořád máte?
Chuť to zkusit a dokázat. A ještě aspoň jednou si zachytat v play-off. Velká škoda pro mě, že okolnosti tomu nepřály. Ať to byla výluka NHL nebo později zranění. Formu jsem měl, výsledky taky. Ale člověk tam jde hrát hlavně pro play-off. Mít za sebou dobrou základní část, vyhrát spoustu zápasů v dlouhodobé soutěži, to nestačí.

V Ottawě jste si i ve 40 letech vedl skvěle. Byl to důvod, proč jste se tam chtěl ještě vrátit?
Měl jsem tam rozdělanou práci a nedokončil ji. To mě mrzelo. Ale jestli se teď chtějí ubírat jinou cestou, musím to respektovat.

A Detroit?
To je naprosto zvláštní situace. Mám na něj krásné vzpomínky. Něco jsem tam prožil.

Dominátor už zažil několik konců i návratů

Ještě než se s bolestným výkřikem skácel k ledu, nevěstil jeho nezvyklý pohyb při jednom zákroku nic dobrého. Dominik Hašek se zranil v úvodním střetnutí olympiády v Turíně proti Německu. Diagnóza: natažený úpon stehenního svalu.

Jak to teď vypadá, dost možná právě tohle byl poslední zápas kariéry jednoho z nejlepších hokejových brankářů historie. Smutné loučení.

O odchodu ze scény mluvil Hašek předtím už několikrát. Zatím se vždycky vrátil. Tohle je kronika jeho loučení a comebacků.

Červenec 1999:
Do Prahy přiletěly štáby zámořských televizních stanic. ESPN dokonce vysílala tiskovou konferenci z hotelu Inter Continental živě. "Příští sezona bude mou poslední," pravil poprvé tehdy čtyřiatřicetiletý brankář.

Rok po vítězné olympiádě v Naganu byl na vrcholu popularity. A prožil svoji zatím nejlepší sezonu. S Buffalem dokráčel do finále Stanley Cupu. O konečné vítězství jeho tým připravil i sporný gól Bretta Hulla z Dallasu.

"Já i moje žena se chceme vrátit domů. Pro naše dvě děti je stále těžší se vracet a zvykat si na místní prostředí. S manželkou však chceme, aby vyrůstaly v Čechách. Druhým důvodem je tlak veřejnosti na mě i moje okolí, který už se dá jen těžko snést," pronesl Hašek.

Únor 2000:
Zranění třísel vyřadilo Haška na tři měsíce ze hry. "Když jsem oznamoval, že končím, nepočítal jsem, že vynechám víc než polovinu sezony," vysvětlil na tiskové konferenci v Buffalu, proč chce pokračovat.

Červen 2002:
Rok předtím Buffalo vypadlo ve 2. kole play-off. "Chci chytat dál, ale za silný tým. Pokud chci něco dokázat, musím odejít," řekl Hašek při předávání cen NHL v Torontu. Následovala výměna do Detroitu.

V dalším roce s ním Hašek vyhrál Stanley Cup. "Brankářskou výstroj na sebe už nevezmu," tvrdil. "Vyhrát pohár bylo vše, co jsem si v kariéře ještě mohl přát. Odcházím na vrcholu."

Červen 2003:
"Moje baterky jsou dobité a chci znovu bojovat o Stanley Cup," přihlásil se po ročním odpočinku. Doma ho po incidentu při in-line hokeji odsuzovali. Návrat byl přičítán i touze pomoci vlastní značce Dominator s expanzí do Ameriky.

Únor 2004:
Chronické zranění třísel donutilo Haška předčasně ukončit sezonu. Následovala výluka v NHL. Dominátor se ještě jednou vrátil v dresu Ottawy a chytal skvěle. Potom přišel únor 2006 a onen nešťastný olympijský turnaj v Turíně.

RODINA NADE VŠE. "Hlavní roli v mém rozhodování o budoucnosti hraje rodina," říká Dominik Hašek (na snímku s manželkou Alenou).