Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Chtěli mě vyvést ze stadionu

20 2004
Praha - Na devětapadesátý rok mám dvojí vzpomínky: dobré i špatné. Během šampionátu jsem se zranil. Proti Finům. Jednoho z nich jsem trefil, ale později, než jsem měl. Kolenem mě zasáhl do slabin. Když se proti Sovětům zranil Bacílek, dohrávali kluci na tři beky. Mrzí mě to dodnes.

Měl jsem parádní formu. Vynechal jsem jeden zápas a proti USA se zase hnal na led.

3. díl SERIÁLU MF DNES Šampionát mýma očima: Fratišek Tikal, 1959
- 1. a 2. díl čtěte ZDE

Byl pátek třináctého. Nikdy jsem nebyl pověrčivý, tenkrát jsem ale na znamení dát měl. Po třetině jsem musel odstoupit. Kdybych návrat neuspěchal, třeba bych si na turnaji ještě zahrál. Takhle jsem postával na střídačce a fandil tak hlasitě, že mě chtěli vyvést ze stadionu.

Dobré vzpomínky patří výhře nad Kanadou. Něco podobného se povede jednou za padesát let. V rozhodující chvíli se vhazovalo buly, na to byli Kanaďané výteční. Jenže můj kamarád Vlach ho vyhrál a s pukem dojel až do prázdné brány. Tým skončil třetí. Měl na víc.

Mužstvo bylo dobře poskládané. S Gutem jsme byli jediní Pražáci, pak pár Slováků a zbytek Kladeňáci. Vedl nás Sýkora, chytrý a nedoceněný trenér. Během MS ho trápil zánět nervu. Vůbec si nestěžoval.

Hostem mistrovství byl slavný Maurice Richard. Od pořadatelů dostal novou felicii. Když jsem se dostal do Ameriky a viděl jejich bouráky, přišlo mi to legrační.

V Americe jsem se s Richardem setkal. A taky s Dewsburym, který měl na pražském šampionátu pověst zlého chlapíka. Kvůli jeho obří postavě a zvláštnímu obličeji. V Americe jsem poznal, že Dewsbury je inteligentní muž. Na ledě se člověk v lidech snadno zmýlí.

Konec padesátých let pro lidi v ČSR nepřinesl uvolnění. Doba byla stejná jako v čase politických procesů. Coby vrcholový sportovec jsem docházel na šestou ranní do ČKD. Pracovní doba se mi postupně zkracovala, až mi řekli, abych nechodil vůbec. Na ostatní to nepůsobilo dobře, když jsem byl v továrně kratší dobu.

Jen fandové, ti mě brali.

1959
Na jakém stadionu se hrálo MS: Praha, Bratislava, Ostrava, Brno, Kladno, Kolín, M. Boleslav, Plzeň
Jaké se hrály filmy: Někdo to rád horké (hrají Marilyn Monroe, Jack Lemmon, Tony Curtis), U konce s dechem (režie J.-L. Godard), Dobrodružství (režie M. Antonioni)
Jaká se poslouchala hudba: Elvis Presley, Suchého píseň Včera neděla byla, L. Hermanová (Potkala jsem ho, pršelo)
Na co se chodilo do divadla: Suchým, Šlitrem a Havlíkem založen Semafor (hra Člověk z půdy)
Tehdejší literatura: Karel Nový (Plamen a vítr), Jack Kerouac (Doktor Sax), William Burroughs (Nahý oběd), Boris Pasternak (Doktor Živago)
Automobily té doby: Škoda Octavia, Škoda Felicie, GAZ 13 Čajka
Jaká byla móda: Mužská silueta s širšími rameny, úzké kalhoty. Ženy nosily široké sukně po lýtka, zdůrazňující extrémně útlý pas.
Stát: ČSR, prezidentem Antonín Novotný.
Historická souvislost: Už za rok bylo do názvu státu dosazeno přídavné jméno „socialistická“. Po amnestii se z vězení dostalo mnoho odsouzených z politických procesů padesátých let. Fyzik a chemik Jaroslav Heyrovský se stal prvním českým laureátem Nobelovy ceny.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze