Kuriozní zranění se mu přihodilo v celkem bezvýznamném zápase s Českými Budějovicemi. Soupeřův útočník mu v těsném kontaktu posunul masku a obránce střílející od modré čáry jej pukem trefil přesně do čelisti. "Je to taková náhoda, že si dnes říkám, že takové zranění mě už nikdy nemůže potkat."
Ihned po zápase byl převezen do nemocnice a výsledek rentgenu byl nemilosrdný: fraktura čelisti a pár týdnů volna. "Nejhorší pro mě bylo prvních sedmnáct dní. Ležel jsem v nemocnici a neviděl jsem před sebou žádnou velkou perspektivu." Navíc v té době měl zadrátovanou čelist a nemohl jíst. "Jenom jsem pil, což pro mě bylo utrpení."
Shodil během té doby osm kilogramů, které musel subtilní brankář do reprezentační přestávky nabrat zpátky. "Podařilo se mi to díky čokoládě. Jsem totiž hrozně na sladký a není vlastně den, kdy bych si nedal čokoládu nebo dortík. Snad je vám jasné, jaká muka jsem prožíval těch sedmnáct dní, kdy jsem nemohl žádnou čokoládu."
V nemocnici sice přemýšlel o své sportovní budoucnosti, ale brzy jej to přešlo. Když se dnes ohlédne, vidí dva jasné body, které jej vrátily na led. Bylo to první pořádné jídlo po vyjmutí drátů z čelisti a první trénink. "V tu chvíli jsem věděl, že mi ten hokejový stres bude chybět a že se musím vrátit, Když jsem viděl spoluhráče při tréniniku na ledě, věděl jsem, že musím být zase zpátky."
Při zápase se Spartou měl práce až nad hlavu, ale porážce 1:2 nezabránil. "Říkal jsem si, že na rozjezd to není úplně ideální soupeř. Ale na druhé straně jsem radši v permanenci, než když na mě jdou jen tři střely za třetinu. Měl jsem strach o svou fyzičku, ale nakonec jsem to snad zvládl," říká Málek.
