Šestadvacetiletý odchovanec jihlavského hokeje zítra vyráží do Ruska. Konkrétně do Moskvy, kde bude bojovat o místo v sestavě Křídel Sovětů.
"Hrají tam vyšší ligu. A vedení klubu by údajně chtělo příští rok do KHL, takže jde o ambiciózní mužstvo," prozrazuje Chvátal. "Ale víc informací se dozvím až na místě," dodává.
Smlouvu už máte podepsanou?
Ano, dohodli jsme se zatím na rok. S tím, že součástí smlouvy je jakási dvouměsíční lhůta, během níž může jedna či druhá strana od smlouvy odstoupit. Prostě odletím a uvidím, co se bude dít.
Takže jde vlastně o určitou zkoušku, která může dopadnout, jenže také nemusí. Vám tahle nejistota nevadí?
Ne, já jsem totiž dobrodruh (směje se). Jednoduše jsem chtěl do zahraničí a objevila se tahle nabídka. Pravda, jednání bylo malinko zdlouhavější na můj vkus, ovšem nakonec jsme se přeci jen dohodli.
Loni jste zkoušel štěstí v Americe, teď míříte do Ruska. To jsou dost rozdílné země, nemyslíte?
Jo, rozdíl to asi bude. I můj táta, který v Rusku kdysi byl, mě upozorňoval, abych se psychicky připravil na to, že mě čeká jiné prostředí. Ale já se nebojím. Jedu tam hlavně kvůli hokeji. A jestli to po téhle stránce bude fungovat, tak to ostatní se dá vždycky překousnout.
Myslíte například ruštinu?
(usmívá se) Třeba. Zatím jsem se naučil aspoň azbuku, abych uměl všechna slovíčka přečíst. A to ostatní nechám, až tam dorazím. Spadnu do toho rovnýma nohama, což je většinou to nejlepší.
Měl jste i jiné nabídky než jen tuhle z Ruska?
Ano, hlavně z naší první ligy. A dvě další pak přišly z nejvyšší soutěže. Jenže já chtěl do zahraničí. Nevím, jestli to bylo dobré rozhodnutí, ale prostě takhle jsem to měl postavený. Řekl jsem si, že to risknu, stejně jako loni.
Ovšem loni z toho nakonec nic nebylo. Z Ameriky jste se po pár týdnech vrátil a sezonu dohrál v prvoligové Jihlavě. Nechal jste si aspoň zadní vrátka pro případ, že by se situace opakovala?
Ne, vůbec.
Jinými slovy je to z vaší strany sázka na jednu kartu...
Tak bych to asi úplně neřekl. Jasně, všechny kluby v Česku chtějí mít smlouvy uzavřené nejlíp do května. A když jim řeknete, že byste ještě chvilku počkal, tak je konec. Nikdo na vás čekat nebude. Ale já to teď nechci řešit. Jedu do Ruska s tím, že tam uspěju, a teprve, když to nevyjde, začnu hledat jiné řešení.
Vraťme se ještě na chvilku k vašemu loňskému působení v Jihlavě. Byl jste se sezonou spokojený?
Nakonec ano. Samozřejmě, že zpočátku spíš převládalo zklamání, že mi nevyšlo angažmá v Americe, že jsem se musel vrátit. Ovšem v Jihlavě se ke mně zachovali seriózně a já byl rád, že jsme tady mohl být.
Navíc jste si potom v závěru zahrál také extraligové play-off v Plzni...
Přesně tak. Takže ano, sezona byla dobrá. Škoda jen, že jsme s Plzní skončili už v prvním kole.
Když jste před chvilkou mluvil o prvoligových nabídkách, byla jedna z nich také z Jihlavy?
S panem Ščerbanem (jednatel Dukly - pozn. red.) jsem mluvil někdy koncem dubna. Volal mi a ptal se, co mám v plánu.
A já mu řekl, že na odpověď je ještě brzy, ale že bych chtěl každopádně do zahraničí, kdyby to šlo. No a od té doby jsme spolu nemluvili.
Nicméně pořád platí, že pokud byste měl hrát první ligu, tak jenom v dresu mateřské Dukly?
Ano, pokud by to měla být první liga, tak bych vždycky upřednostňoval Jihlavu. Jenže to taky záleží, jestli by i ona měla pořád zájem.
S kým jste vlastně letos absolvoval suchou přípravu?
Sám.Mám už nastavený určitý model, který maximálně dodržuju.
Jsou hráči, kteří tvrdí, že se sami k tréninku jen těžko přinutí. Proto také raději volí přípravu s některým profesionálním týmem...
Já vím, že to tak dělají, ale já s tímhle fakt nemám problém. Mě to naopak baví, na tréninky se těším. Vím, kde mám slabiny a na čem je potřeba zapracovat víc. A pak mám ještě kamaráda, který mi dělá v případě potřeby sparingpartnera. Hodně jezdí na kole, takže hlavně v cyklistice je to takový můj tahoun.
A opravdu jste přesvědčen, že se připravujete správně?
Určitě. Trénoval jsem sám, když jsem byl tehdy dva roky v Americe. Ale i předtím. Bylo mi nějakých šestnáct a měl jsem ještě smlouvu s Třincem. Přijel jsem tam a slyšel jejich pochybovačné řeči: V šestnácti letech tak akorát budeš vědět, co máš trénovat!
A jak to dopadlo?
Vyhrál jsem testy celého mužstva (směje se). A od té doby jsem úplně v klidu. Prostě vím, že se připravuji kvalitně.
Takže z fyzických testů, které vás nyní čekají v Moskvě strach nemáte?
To určitě ne. Drobné obavy mám snad jen z toho, jak to všechno bude fungovat. A jestli bude skutečně platit to, na čem jsme se dohodli... Uvidíme, snad to vyjde.
