A když ne?
Pak je zbytečné nad reprezentací nějak přemýšlet. Budou tam jiní. To se nedá nic dělat, divit se, proč tam nejsem. Když se budeme plácat někde na spodku tabulky nebo se mi nebude dařit, tak nemám v reprezentaci co dělat.
Je letošní sezona pro vás zlomová?
Snažím se k ní přistupovat úplně stejně, jako ke kterékoli jiné. Je to už moje pátá sezona v české extralize.
Pátá v Karlových Varech.
Jsem tady strašně rád. Opravdu. S manželkou jsme oba tady z kraje, nemusíme nikde cestovat, netrávíme spoustu času na silnicích jako ostatní. Osobně si dokážu představit, že ve Varech strávím i delší dobu.
Říkáte: sezona jako každá jiná. Na trénincích si nenakládáte víc?
To se teď ani nedá. Hraje se hodně. Potrénovat se moc nedá. Určitě si budeme i něco předehrávat, kvůli Spengler Cupu. Bude se hrát každý druhý nebo třetí den.
Jak tedy trénujete?
Jsou to spíš takové rehabilitační tréninky. Když se přijede ze zápasu ve tři hodiny v noci, tak se druhý den moc věcí na fyzičku udělat nedá. Dolaďují se určité špatné návyky. Věci, které se zatím nepodařilo úplně odstranit. Doufejme, že se to bude zlepšovat.
Měl jste jednozápasový výpadek. Jak se cítíte?
Úplně v pohodě. Už je to dobré.
Protože nastal podzim?
Pravda. Vyhovují mi zimní stadiony, kde není takové teplo. Když je někde tepleji, cítím, že to není úplně ono. Věřím ale, že už to bude do konce sezony v klidu.
I s dresem? Pokuta už nebude?
Už si peru sám (směje se v nadsázce). Teď mám dres tak těsný, že jsem si byl jistý, že musí projít. Jestli je ale malý mně, nevím potom, jak se v něm musí cítit všichni ti Sáblíkové, Čechmánkové nebo Turkové.
Řešíte to ještě v kabině?
Ani jsme to neřešili (zamyslí se). Já se opravdu starám o to, abych měl výzbroj v pořádku. Ten dres prostě přišel na poslední chvíli. Věřili jsme tomu, že když se zadají správné rozměry, tak to firma podle nich taky vyrobí. Bohužel se to nestalo.
