"I ty cesty jsou únavnější, hotely a letadla na mě zanechávají stopy." Před osmi lety s Coloradem dobyl Stanley Cup. Má cenu pro nejlepšího střelce NHL, olympijský titul. Nikdy naopak nevyhrál mistrovství světa a nevyhraje ho ani letos. Nechce a nemůže. Chrání své tělo.
Slyšel jsem, že tělo už máte hokejem natolik poničené, že se snáz pohybujete na bruslích než po svých. Je to tak?
Jak kdy. Beru nějaké prášky, hraju s ortézou, ale to tu hraje kdekdo. Tady všichni s něčím bojují.
Může vůbec špičkový hokejista v NHL ukončit kariéru zdravý?
Těžko. Neznám moc starších hráčů, kteří by neabsolvovali žádnou operaci. Zvlášť při tom dnešním způsobu hry.
Kolik jich máte na kontě vy?
Takových sedm. Tři nebo čtyři s kolenem, nějaké s ramenem. I na čelist došlo.
Existuje vůbec hranice, kdy si řeknete: Dost, končím? Není to hazard se zdravím?
Je. Člověk se nechce dočkat toho, že se bude muset pohybovat na vozíku. Nebo že si nebude moci zalyžovat, zahrát si fotbal. Problém je, jak poznat tu hranici. Každý z nás hraje rád, i když ho něco bolí – a pořád si říkáme: To bude dobrý.
Jiří Šlégr v extralize na ledě zkolaboval...
Já vím. Jak je na tom?
Po týdnu zase naskočil do play-off.
Hmm, tak to je dobrý. Víte, čím víc se blíží konec kariéry, tím víc se hokej pro vás stává drogou. Slyšel jsem to i od jiných hráčů. Taky si zatím nedokážu představit, že bych dělal něco jiného. I když je tahle sezona bídná, na trénincích je pořád sranda.
Odmítl jste start na mistrovství světa. Proč? Váš zdravotní stav je jediným důvodem?
Asi jo. Chci se věnovat hokeji jen na klubové úrovni. Pošetřit se, abych ještě vydržel. Budu dobitej i bez play-off. Vyrazíme někam k moři na dovolenou, na golf.
Vladimír Růžička vás ke startu na šampionátu ani nepřemlouval?
Pár lidí se mě ptalo už v létě a já řekl, že na mistrovství určitě nepojedu. Tím to skončilo.
Stejný postoj zaujmete za rok i k olympiádě ve Vancouveru?
Ta určitě lákavá je. Uvidíme, co na to řeknou trenéři. Koná se uprostřed sezony, což je trochu jiná situace než s mistrovstvím světa.
Máte ještě nějaký hokejový sen? Co by pro vás znamenalo víc: vyhrát znovu Stanley Cup, nebo znovu olympiádu?
Oboje, řadím tyhle dva tituly na stejnou úroveň. Jo, ještě něco vyhrát, to by bylo pěkný...
Za Colorado se bijete desátou sezonu, máte smlouvu o nevyměnitelnosti. Co vás tam vlastně tak drží?
Když jste někde deset let, zvyknete si. Colorado je pěkná země, jsou tam hory, spousta sluníčka, dobří lidé. Jsem v Denveru moc spokojený a nehodlám na tom nic měnit. I když o lyžování se už kvůli zranění raději nepokouším.
Jak dlouho tu ještě chcete hrát?
Za rok mi vyprší smlouva, pak bych mohl třeba ještě dva roky vydržet. Vypadá to, že i potom zůstaneme s rodinou v Coloradu. Dokážu si představit i nějakou práci pro klub.
Domů, do Česka, se tedy vracet nemíníte?
Ne. Děti jsou Američani a já jsem tu jedenáct let, což je dost dlouhá doba. V Česku by mi asi chybělo těch 300 slunečných dní ročně, které v Denveru máme. Ale především jde o zvyk. Kdybych hrál 14 let ve Švédsku, třeba si zvyknu i tam.
Joe Sakic je zraněný, ze současného týmu Colorada jste na ledě posledním pamětníkem triumfálního tažení Stanley Cupem v roce 2001. Vzpomenete si na něj někdy?
Tehdy jsem byl mladší a připadalo mi samozřejmé, že nám všechno tak dobře funguje. Teď vidím, že to tak vždycky fungovat nemusí a že můžeme zůstat i mimo play-off. Po dobrých letech přicházejí horší.
Když jste zůstal klubu tak věrný, máte už u trenérů poradní hlas?
No, možná by mě v něčem poslechli... Ale takovou pozici má spíš Joe Sakic. Já se do rozhodnutí koučů nepletu.
V sezoně jste dosáhl jubilejního, 300. gólu a 600. bodu v NHL. Co pro vás tato čísla znamenají?
Nesleduju je. Vím jen, že se o tom povídalo nebo psalo.
Žádnou speciální prémii jste od klubu nedostal?
Ne, nic takového. Kdyby mi dali nějaké peníze, to bych si všiml...
