„Coltona jsme brali jako střelce, v Japonsku měl v průměru bod a půl na zápas. Má šikovné ruce,“ chválí 28letého útočníka trenér Jiří Režnar. Nová tvář Orlů si v týmu zvyká, na jižní Moravě ještě není ani dva týdny. „Zatím kluky poznávám, ale tým vypadá dobře,“ hlásí Kanaďan s indiánskými kořeny v dresu českého účastníka EBEL.
Jak k téhle nezvyklé kombinaci vlastně došlo?
Dostal jsem od Znojma nabídku a moc jsem neváhal. Je tu hodně šikovných hráčů a mým cílem je vždycky vyhrávat. Takže bych tu určitě chtěl vyhrát i titul. Uvidíme, jak to bude vypadat v sezoně.
Co vám řekli vaši kanadští kamarádi, když se dozvěděli, že jdete hrát do českého klubu?
Byli docela nadšení. Do Evropy v posledních letech chodí hodně hráčů z Kanady i z USA. Pro mě je znojemské angažmá nová zkušenost, a teď nemyslím jen z pohledu hokeje. Díky své práci můžu cestovat a poznávat nové země, nové kultury. A to mě baví.
Musíte ve Znojmě změnit něco ze svého herního stylu?
Určitě ano. Vždycky se musíte přizpůsobit. A není to jen přizpůsobení se při přechodu ze zámoří do Evropy, rozdíly najdete prakticky mezi každou ligou v každé zemi. Někde je hokej tvrdší, jinde zase ne tak rychlý, ale třeba víc technický. Od toho jsou pak přípravné zápasy a první tréninky, tedy to období, které teď ve Znojmě absolvuji.
S EBEL už ale máte zkušenosti, předloni jste působil v maďarském Fehérváru. Dají se obě mužstva porovnat?
To je otázka, na kterou se hodně těžko odpovídá, protože týmy se hodně mění. Hlavně ve Fehérváru už není moc kluků, se kterými jsem tam tehdy hrával. Každý rok tam přijde hodně nových hráčů, takže uvidíme. Těším se, až s nimi budeme hrát, prostředí tam dobře znám. Jsou tam hodně hlasití fanoušci, ale já doufám, že je čtyřikrát porazíme.
Minulou sezonu jste strávil v Japonsku, hrál jste asijskou ligu za Nippon. Co vám to dalo?
Byl to pro mě obrovský kulturní šok, a to prakticky ve všem. Společnost je tam hodně jiná. Největším rozdílem pro mě bylo jídlo, na které jsem si musel hodně zvykat. V Japonsku jedí hodně ryb, které já úplně nemusím. Vlastně jediné, co z ryb můžu, je sushi. V tomhle ohledu to ve Znojmě bude lepší. Ale byla to cenná zkušenost. Do Nipponu jsme šli společně s Rickem Jackmanem, taky Kanaďanem, se kterým jsem hrál už rok předtím ve Fehérváru.
Je vám osmadvacet, máte ještě nějaké nesplněné hokejové sny?
Když jste malý kluk, zejména v Kanadě, sníte o tom, že si jednou zahraje NHL. Byl to i můj sen, ale ne každému se může splnit. Já zase můžu cestovat, poznávat cizí země a dělat to, co mě baví. Teď chci vyhrávat každý zápas za Znojmo.
