Deset startů, devět vítězství. A k tomu průměr 1,91 gólu na zápas a úspěšnost 94,65 procenta. Hodně kvalitními statistikami se může pochlubit brankář prvoligové Dukly David Honzík.
„Jo, s tím jsem spokojený,“ usmívá se dvaadvacetiletý gólman extraligových Karlových Varů, který v Jihlavě v této sezoně hostuje. „Řekl bych, že je to zatím životní forma. Takový začátek sezony jsem neměl, ani nepamatuji. Doufám, že mi to vydrží co nejdéle.“
Přitom vstup do sezony jste neměl zrovna ideální. Na konci srpna jste utrpěl vážné zranění, které vás do hry pustilo až v polovině října.
To je pravda, při zápase na Kladně jsem si natrhl tříslo. Nějaké čtyři pět týdnů jsem byl mimo.
A jak vypadá váš stav nyní?
Teď už je to v pořádku. Samozřejmě, chce to každodenní péči. Nesmí se to podcenit. Ale musím říct, že už jsem v pohodě.
A to je vidět také na vašich spolehlivých výkonech.
Jsem spokojený. Určitě jsem rád za to, že jsem dostal v Dukle příležitost chytat. A že jsem to nějak chytil za pačesy. Myslím, že jsme tady dobrá parta kluků. Máme výborného trenéra gólmanů (Petr Jaroš je koučem brankářů i u reprezentačního mužstva – pozn. red.) a i brankářská parta je tady výborná.
V úvodu sezony celkem pravidelně nastupoval šestnáctiletý Jakub Škarek. Jak nyní bere to, že jste mu místo v brance sebral?
To byste se musel zeptat Kuby. (usmívá se) Ale myslím, že ne nějak špatně. Je to mladý kluk, který je rád, že může v áčku být. Jde do všeho na sto procent, hodně pracuje. Navíc nyní proti Mostu bude chytat. Takže se zase nějak prostřídáme.
Takže vy si tentokrát dáte oraz?
Jo, dostanu volníčko. (usmívá se) A připravím se na Budějovice.
Máte za sebou pondělní derby v Třebíči. Jaké bylo?
Byl, ve kterém jsme vydřeli tři body. Nádherná atmosféra. Tohle derby jsem zažil poprvé, v Třebíči jsem ještě nechytal. A ta divácká kulisa, kór od našich fanoušků, byla fantastická.
Vyhráli jste 3:2. Co podle vás utkání rozhodlo?
Myslím, že jsme se poučili z předchozího zápasu s Kadaní (Dukla vyhrála 7:5). Do zápasu jsme šli ze zajištěné obrany. V první třetině, kdy jsme měli snad dvě nebo tři střely, nám tam spadl šťastný gól. A vedení nás uklidnilo. Poté jsme to jakž takž kontrolovali, přežili jsme i oslabení pět na tři. A to rozhodlo.
V závěru se domácím povedlo snížit na rozdíl jediné branky. Byl jste hodně nervózní.
Nebyl. Ale skoro infarkt jsem dostal, když Mára (Prokš – pozn. red.) netrefil prázdnou bránu. To byl infarktový moment. Zvlášť když soupeř měl o patnáct vteřin později na hokejce stoprocentní šanci! Jenže taky netrefili prázdnou bránu, a tak to – zaplaťpánbůh – dopadlo dobře.
Dukla z deseti utkání s vámi v zádech vybojovala devět výher. V tabulce je nyní druhá, na vedoucí Kladno ztrácí jediný bod. Jak si tento stav užíváte?
Je pravda, že na tabulku se teď kouká hezky. (usmívá se) Ale přeci jen... Budějovicím sebrali šest bodů (za neoprávněné starty Martina Semráda – pozn. red.). Kdyby jim zůstaly, bylo by to jiné. Ale pro nás je to dobré. Na druhou stranu, sezona se bude lámat až v play-off. Do té doby je ještě hodně času a stát se může cokoliv.
