Tihle tři chvílemi soupeřově obraně přivodili akutní pocit, že kolem ní sviští hokejový kolotoč. Patrice Bergeron a Brad Marchand, členové elitního útoku Kanady na Světovém poháru – a vedle nich místo Sidneyho Crosbyho nyní v barvách Boston Bruins válí David Pastrňák.
„Užívám si to. Mám dobrou pozici a hraju dvacet minut za zápas, což je něco úplně jiného, než když jste na ledě poloviční dobu,“ těší mladého útočníka. „Jsem rád, že nastupuju s takovými hráči, strašně mi pomáhají. Snažím se dobře zapadnout a učit se každým střídáním.“
Jenže v hale Verizon Center platilo: dopředu paráda, dozadu rozhodně ne. Elitní trio Bostonu hned třikrát sledovalo, jak domácí Capitals gólem budují cestu k výhře. „Hráli jsme proti ofenzivně výborným hráčům,“ uznává Pastrňák. „Bavili jsme se o tom, abychom chytli začátek, bohužel se to nepovedlo. Prohrávat po první třetině 0:2, to už se těžko dohání,“ dodal; právě úvodní trefy Oshieho a Backströma sledoval přímo na ledě.
A jelikož byl u dvou úspěšných přesilovkových kombinací Bostonu, v kolonce plus/minus měl zápornou dvojku. Těžké hodnocení: „Neudělali jsme naši práci, skončili jsme v mínusu. I takové zápasy se stanou. Nejsme dokonalí.“
On se občas hokejové dokonalosti dotknul na startu sezony, kdy zámoří udivoval střeleckou formou. Nyní se ale jeho bodové zápisy zcela změnily, místo tref kupí asistence. Jeho 41 bodů tvoří bilance 20+21, za posledních 21 zápasů má ve statistikách 1+14!
„To neřeším. Bojujeme o play-off, nic jiného mě nezajímá,“ pronesl v šatně hostů. „Jsem rád, že trávím na ledě hodně času s výbornými hráči, že chodím na přesilovky.“ Ve chvíli, kdy po bolestivém zásahu pukem odstoupil Bergeron, mu parťáka dělal krajan David Krejčí, další hokejová klasa.
Ať už ale bude z Pastrňáka znovu střelec, či bude góly připravovat, měl by být v budoucnu ústřední postavou národního týmu. Jenže otázkou je, kdy se tak stane. Narodil se 25. května 1996, necelé dva roky před slávou v Naganu. Od té doby NHL pustila hokejisty na olympiádu pokaždé, start těch nejlepších v Jižní Koreji 2018 je však ohrožen. Čím dál vážněji.
„Nevím, jak jsou na tom Kanaďani a Američani, ty tak moc neznám. Ale každý evropský hráč na olympiádě chce hrát,“ má Pastrňák jasno. „Je to jeden z vašich snů.“
Na ledě svede ledasco, ale u tohoto snu musí čekat, jak se rozhodnou šéfové nejslavnější hokejové ligy světa. Ligy, v níž český technik zanechává čím dál zřetelnější stopu.
