„Nechci to ještě nijak komentovat, dokud to nebude oficiální. Jednání probíhají, je to na dobré cestě, ale nechtěl bych to zakřiknout,“ přiznal v rozhovoru osmadvacetiletý hráč, jenž se na NHL chystal s olomouckými hokejisty.
Hodně lidí vám připomíná, že když jste se v letech 2010 a 2012 na NHL chystal s olomouckými hokejisty, došli jste s Bostonem do finále. Věříte na rituály?
Ani ne. Ale vždycky, když jsem měl předtím dobrou přípravu s Olomoucí, jsem pak měl ke konci dost sil. I víc než ostatní. Teď se o tom hodně mluví, tak aby se to nějak nezakřiklo. Ale nevěřím na to. Když nejdeme do finále nebo nejsem s reprezentací na mistrovství světa, mám delší léto. Přijedu na pár týdnů domů do Šternberku, a když mám šanci tu trénovat, je to super příprava.
Prý byste si v Olomouci jednou rád zahrál extraligu, je to pravda?
Určitě. Hokejové začátky jsem sice měl ve Šternberku, ale v Olomouci jsem se naučil hodně. Stadion znám jako vlastní boty a moc rád se sem vždycky vracím. Kdyby to šlo, určitě bych si tu na konci kariéry rád zahrál extraligu nebo první ligu. Věřím ale, že tu extraliga zůstane, nebudu muset chodit do extraligy jinam a vrátím se sem.
Říkal jste tedy hráčům Olomouce, že teď musí deset let nejvyšší soutěž na Hané udržet?
Za deset let už bych chtěl být tady. Ale neříkal jsem jim nic. Musí to brát den ode dne, zápas od zápasu a uvidíme, co se stane. Je tu dobré město i lidé, hráči vypadají fakt dobře, i když v přípravě se jim teď nedařilo. Podle přípravy se to nedá brát, uvidíme, až začne sezona.
Před dvěma lety jste mluvil o tom, že byste svůj život viděl spíš v Americe než tady. To platí?
Když jsem mluvil o návratu, tak kvůli hokeji. Ideálně to mám v hlavě tak, že bych sem přivezl rodinu a děti a odehrál tu jeden dva roky, podle toho, jak bude sloužit zdraví, a pak se zase vrátil zpátky.
Jak se vám líbí olomoucký stadion?
Pomaličku se to mění, ale nejde všechno hned. Udělala se nová plocha i mantinely, kabiny a sprchy se spravily. Viděl jsem, že jsou opravené nějaké sedačky, bylo by hezké, kdyby se opravily všechny na stadionu a sedělo se dokola. Ale samozřejmě to musí být postupně, není to nic levného a peníze stojí už samotný vstup do extraligy. Musí se zaplatit videorozhodčí a další věci.
Dá se to vůbec srovnat se zázemím v Bostonu?
To ne. Kabina je tu trochu menší a starší. Ale každý ví, jak to v Olomouci chodí, a když přijdou do kabiny, ví, kde co mají. Je zde také hezky spravená posilovna a věci, které sportovec potřebuje - kola nebo sauna. Luxus je jiná věc, ale tak to tady prostě je.
Letos v létě jste udělal velký životní krok a oženil se s americkou přítelkyní Naomi. Byla pro vás svatba důležitá?
Pocházím z takové rodiny, že babička s dědou jsou pořád spolu, máma s tátou také a nevěřím na rozvody. Šel jsem do toho s tím, že jsem připravený být s Naomi do konce života. Tak jsme udělali ten krok, byl to super zážitek a teď se těšíme na ten zbytek. Zkusíme potomky, někomu to trvá déle, někomu ne, tak uvidíme, jak nám to půjde. A pak život přinese to, co přinese.
Jste rodinný typ?
Určitě. Pocházím z takové rodiny, kde nejenom naši, ale i strejdové a tety žijí v pevných manželstvích. Rodina je hodně důležitá. Moje manželka má sice rodiče rozvedené, ale teď jsem ji přivedl do své rodiny a jen se zvětšila. Nemůžeme se dočkat, až si založíme tu naši menší v Americe.
Je pravda, že váš otec odmítl jet se podívat do Soči na olympiádu kvůli událostem ze srpna 1968 a ruské okupaci?
Generace našich rodičů má na Rusáky špatné vzpomínky. Táta ale řešil i práci, olympiáda trvá dva týdny a není jednoduché se uvolnit, zvlášť když o Vánocích už byli za námi ve Státech. Nejde si brát pořád volno. Už byl na finále Stanley Cupu, jsou důležitější věci než jenom sport.
Nebylo to tedy postavené na averzi vůči Rusku a okupaci?
Něco možná jo, vzpomínky tam jsou, ale bylo to i kvůli práci.
Jaký vy máte k Rusku vztah? V Bostonu hráčů z Ruské federace za dobu, co v něm jste, moc nebylo.
Pár jich znám, před dvěma lety byl v Bostonu gólman, na farmě jsem také s pár Rusy hrál. Osobně proti nim nic nemám, ale znám historky od táty. Chápu, že je má pod kůží, ale já jsem to nezažil, žiju s dobou a nevracím se k tomu, co bylo. Každý má svůj názor, já nebudu nikoho hodnotit. Když k nám do týmu přijde nějaký Rus a bude to super kluk, klidně z nás můžou být kámoši.
Prodloužení smlouvy s Bruins je blízko, chcete v Bostonu strávit zbylé roky v NHL?
Chtěl bych podepsat poslední delší smlouvu a pak se vrátit sem. I když pokud tam skončím v pětatřiceti, budu se cítit výborně a budu mít hlad na Stanley Cup, mohl bych ještě něco podepsat. Ale v Bostonu je hezky, strašně moc se mi líbí, jsem tam doma už osm let, mám tam hodně kamarádů.
Vyhrál jste Stanley Cup i individuální ocenění nejproduktivnějšího hráče play-off. Co vás ještě žene?
V týmu máme hodně výborných hráčů, kteří nevyhráli Stanley Cup, a také je nás tam hodně, kteří ho vyhráli jednou. Chtěl bych si jednou udělat u mě doma pokoj s vystavenými trofejemi a mít mezi nimi dva prsteny, to by bylo super. Nebo i víc. Teď se ale budu snažit vyhrát ten druhý. Zatím máme v Bostonu dobrý tým. Vím, že Zdendo Chára už tam nebude třeba dalších pět let, máme na to tedy posledních pár sezon a pak se zase vše změní. Teď toho musíme využít, makat a snažit se to vyhrát příští sezonu. Hodně lidí říká po vyřazení 'nevadí, příští sezona vyjde'. Ale takto to nechodí. Teď je tato sezona a musíme se o to poprat, další sezona neexistuje.
S Chárou jste v týmu jediný Čech a Slovák. Rozumíte si?
Jsme kamarádi, je to super kluk. Už má pětiletou holčičku a já už se těším, že i my s manželkou si pořídíme potomka a budeme chodit s dětmi někam spolu. Je to super kluk, profesionál a výbornej kapitán. Jsem moc rád, že jsem s ním osm let mohl být.
