Jak se k tomu dostala?
Přemlouvala nás, že by to chtěla zkusit. Ještě v Columbusu jsme ji zkoušeli na tenis, ale nejsem si jistý, jestli je stavěná na takové pohybové sporty. Tenis ji v podstatě nebavil, tak jsem se na to vykašlal, nemělo cenu ji do toho nutit. Furt si chtěla jít zajezdit na koni. Ze začátku jsme to brali pro zábavu. Jenže se začala docela rychle zlepšovat.
Slyšel jsem, že v zámoří vyhrává různá mistrovství a poráží starší soupeřky.
Oni mají Ameriku rozdělenou vždycky po čtyřech státech a teď dva roky za sebou vyhrála svou divizi.
To zní slibně. Berete to jako rodiče vážně?
Bereme to hodně vážně. Doufám, že z ní něco bude, ale na takové myšlenky je ještě brzo.
"Obyčejný kůň na začátek vyjde na 10 tisíc dolarů. Ty na olympiádu ale stojí i víc jak milion. Parkur je finančně hodně náročný sport." |
Jak to?
Protože se dostává do věku, kdy se jí nechce na tréninky, stejně jako to bylo u mě, když jsem začínal s hokejem.
Je tenhle sport finančně hodně náročný?
Dost. Musíte koupit koně: ten obyčejný, na kterém se dá naučit, vyjde zhruba na 10 tisíc dolarů. Ale pak jsou koně na olympiádu, které stojí i víc jak milion. Vydání máte také za ustájení a závody. Ty jsou nejdražší - platíte startovné, ustájení a započítat musíte také cesty.
Když se přečká počáteční investice, dá se tím uživit?
V jejím věku se ty náklady rozhodně nevrátí. Když bude starší a bude dál závodit, tak jsou na závodech samozřejmě prémie, díky kterým si může vydělat. Ale to by musela jezdit s dospělýma a na to má ještě několik let čas.
Dá se říct, co ji v nejbližších letech čeká a jak se bude její kariéra vyvíjet?
Uvidíme. Začala jezdit vyšší překážky v kategorii do 19 let.
Mohla by se Hejdová jednou objevit na olympiádě? Je to její cíl?
Kdo ví, ale ona momentálně přemýšlí úplně o jiných kravinách. (smích)
"Pády jsou v podstatě pravidlem. Ten kůň je vysoký, takže jsou to nervy jak pro mě, tak pro manželku. Můžu vám na rovinu říct, že se mi klepou kolena. Opravdu se klepou!" |
Řekněte: nemáte nervy, že se jí něco stane?
Prožívám to hrozně, pády jsou v podstatě pravidlem. Když se kůň špatně navede, tak se často stává, že se zastaví před překážkou. A pak mu letíte přes hlavu. Ten kůň je docela vysoký, takže nervy to jsou šílený jak pro mě, tak pro manželku. Můžu vám na rovinu říct, že se mi klepou kolena. Opravdu se klepou!
Stalo se jí už něco?
Až na pár naraženin naštěstí ne, vždycky odešla po svých. Člověk kolikrát vidí pády ostatních dětí a říká si, že někteří rodiče jsou odvážní. Záleží totiž na koni, dítě ho musí zvládnout. Nevyplácí se mít úplně skvělého koně, protože je většinou nabuzený a děti na něj ještě nemají sílu. Ty koně lítají jak splašený a děti se na nich sotva drží. Paradox je, že nejhorší na ovládání jsou poníci.
Jsou vzteklí, co?
A jak. A hlavně si dělají, co chtějí. Koně jsou klidnější.
Neříkáte si, že se na dceru radši nebudete chodit dívat, když to jsou takové nervy?
I takové období už nastalo. Tolik se jí nedařilo a padala. Tak jsem vždycky odcházel, aby nebyla nervózní třeba kvůli mně. Schoval jsem za strom a koukal zpoza něj. V tu chvíli jsem si vzpomněl na svýho tátu, když mě jako mladého sledoval na Slavii.
"Vzpomněl jsem si na tátu, když mě jako mladého sledoval na Slavii a řval tak, že byl slyšet po celém stadionu. Hrozně to prožíval. Já jsem spíš ale pravý opak." |
Byl to nervák?
Vyhlášený! Všichni věděli, kde je jeho místo na tribuně, odkud řve. Byl slyšet po celém stadionu. Hrozně to prožíval.
Jste po něm, nebo se snažíte dceru nestresovat?
Vůbec to po něm nemám. Spíš naopak. Uvidíme, až budou děti starší a bude se to brát ještě vážněji. Teď to beru hlavně tak, aby si něco neudělala. Nevytvářím na ni žádný tlak, že by něco mělo vyhrávat.
Co manželka?
Ta drží roli přísného a já jsem ten hodnej. Bohužel se jí to samozřejmě nelíbí.
Asi jste si v rodině vybudovali silný vztah ke koním, že?
Mně se na tom sportu líbí, že dceru učí zodpovědnosti. Než na toho koně vleze, tak ho musí vyčesat, vyčistit a všechno si připravit. A po tréninku ho zase musí vysušit, umýt ohlávky a sedla. Vede ji to k režimu, ví, že nic není zadarmo.
Ještě máte čtyřletého syna, z něj bude hokejista?
Vypadá to tak, protože se do hokeje úplně zbláznil. Ten by klidně mohl spát s bruslema. Přijedu třeba domů ve dvě v noci z tripu a on se mě hned ptá, jestli budeme hrát hokej. Tak jsem ho začal učit bruslit.
"Ze syna bude asi hokejista, důrazný útočník. Takového bysme teď na mistrovství světa potřebovali." |
Máte radost, že se "potatil"?
Hlavně mě těší, že je nezdolný. Normální dítě by po deseti minutách padání a vstávání chtělo domů, ale on ne. Když jsem viděl, jak je pořád na zemi, tak říkám: Pojď, půjdeme domů. A on, že nikam nepůjde. Potom padal a vstával asi hodinu. Když jsem ho potom chtěl vzít, že opravdu pojedeme, tak začal řvát, že ne, že chce zůstat na ledě. Dali jsme ho na lekce bruslení a během dvou měsíců to švihá a bruslí fakt dobře. Už mu asi dáme hokejku, protože s ní na suchu válí neuvěřitelně. Tohle bude zajímavý, jsem zvědavý, co z něj bude.
Chce být obránce jako tatínek?
Chce být všechno. Občas brankář, pak se pere, střílí góly. Myslím, že bude dávat góly a hlavně bude důrazný hráč. Protože když mu chytám, tak vystřelí a ještě běží ke mně a domlátí mi puk přes nohy do brány. Toho bysme tady na mistrovství potřebovali. (úsměv)
