Až do dorostu hrával hokej, ale - jak sám říká - neprosadil se. Pak zkusil být rozhodčím, což teď glosuje slovy, že „to taky nebylo dobré“. K tomu pár let při zápasech Třince hlídal časomíru.
A přece i tento „nic moc“ hokejový životopis teď zajistil Denisi Havlovi stálé místo u národního týmu. Stačilo jen, aby mu šéf Ocelářů nabídl, že než mrznout u ledu, bude lepší sledovat duely jako videokouč u stropu haly. „A pro mě to byla jasná volba.“
Ze školy měl základy střihání, za 20 let u hokeje zkušenosti, ale přesto Havel přiznává: „Když jsem nastoupil, tak jsem si myslel, že mám nějaké základy hokeje, ale neměl jsem. Na poradách jsem si připadal jako Alenka v říši divů. V kabině seděli hráči jako Radek Bonk, Václav Varaďa, najednou se začala probírat taktika a já nevěděl, o co jde.“
Měl ale štěstí. Třinec koučoval Jiří Kalous, který byl ve Slezsku bez rodiny, a tak trávil hodiny na stadionu. Vzal si Havla do parády, u videa rozebírali taktiku, vštěpoval mu, jaké záběry Třineckých i soupeřů nutně potřebuje k přípravě. Spolupráce Kalousovi seděla, a tak když z něj trenér Vůjtek v létě udělal asistenta, dal i na jeho doporučení, aby k národnímu týmu do role videoanalytika jmenoval právě Havla.
A ačkoliv Kalousova éra v Třinci už skončila, teď oba dál úzce spolupracují. Kalous dokonce při zápasech národního týmu sedí první dvě třetiny s Havlem u stropu arén, aby o přestávkách sděloval kouči Vůjtkovi postřehy, teprve na závěrečnou dvacetiminutovku se přesouvá k ledu. „Video je důležité. Trenéři říkají, že ze střídačky to vidí jedním okem, ale až záznam jim nabídne jiný pohled,“ ví Havel.
I proto je videokouč už pár let nedílnou součástí národních týmů a až na dvě výjimky ho mají i všechny ligové kluby. A co je jejich hlavním úkolem?
Poslední dva tři zápasy nejbližšího soupeře sestříhat do 15minutové podoby, která ukáže jeho přednosti i slabiny, zakončení, zakládání akcí. „Podle toho se upravuje trénink.“
Pro brankáře zase připraví sumář střelců, aby se mohli nabiflovat, kam kdo obvykle pálí. A během duelů zajišťuje trenérům i hráčům krátký výtah po každé třetině. „V Třinci máme výbornou technologii. Kamery jsou propojené s počítačem, kde to během pěti minut sestříhám, a hráčům jsme pak schopni v kabině ukázat video.“
Cena vybavení? To nejlepší přijde až na milion.
Teď v Třinci navíc najíždějí na systém, že Havel má u sebe vysílačku a jeho postřehy mohou trenéři slyšet hned v průběhu třetiny. „V NHL je to běžná věc, v lize jsem se s tím nesetkal,“ vypráví.
Hlídá ale i během tréninků. To zase „špehuje“ na tribuně s mobilem, a jakmile nějaké cvičení hapruje, seběhne k ledu ukázat trenérům záběry, kde je potíž. Podobné to je i ve dnech, kdy se z Třince přesune k reprezentaci.
„Hlavní rozdíl je ten, že člověk není v domácím prostředí. Jsme ve Švédsku, kde se udělá videomístnost, hned druhý den se zase letí pryč. A člověk to taky musí natáčet sám, zatímco v Třinci mám kameramana a obsluhuji jen tablet. Všechno je rychlejší, třeba i proto, že na mezinárodní scéně jsou o tři minuty kratší přestávky.“
A tak i když nestřílí góly, může ve čtvrtek - až bude Česko hrát v O2 areně s Finskem - přinést Havel jeden z klíčových detailů.
Mnohdy totiž stačí „jen“ správný postřeh seshora.
