Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Českého nováčka v NHL doma nikdo nezná. Je to motivace, řekl Nestrašil

NEZNÁMÝ NOVÁČEK. Český útočník Andrej Nestrašil z Detroitu se chystá na premiéru v NHL. | foto: Profimedia.cz

9 2014
Jiří Sekáč už má premiéru v Montrealu za sebou, v noci se stal 201. českým hokejistou ve slavné NHL. Teď ho bude následovat útočník Andrej Nestrašil, který trochu překvapivě uspěl v kempu Detroit Red Wings. "Jsem rád, že se mi to povedlo," říká druhý nováček v rozhovoru pro iDNES.cz.

Ve slávistické juniorce hrával s Tomášem Hertlem, v mládežnických reprezentacích nastupoval s Radko Gudasem či Ondřejem Palátem, draftován byl v roce 2009 s Romanem Horákem a Tomášem Vincourem. Všechna jména jsou vám asi jakž takž povědomá. Ale Andrej Nestrašil? V Česku se toho o něm moc neví.

Andrej Nestrašil

výška: 190 cm, váha: 95 kg, post: útočník

Narodil se 22. února 1991 v Praze, hokejově vyrůstal ve Slavii. V dorostoneckém i juniorském věku Česko pravidelně reprezentoval. Bez extraligového startu odešel v roce 2008 do zámoří, kde byl později jako 75. hráč v pořadí draftován Detroitem.

Nejprve hrál juniorskou soutěž, pak působil v ECHL a loni oslavil zisk Calder Cupu na farmě v Grand Rapids, i když v play-off si připsal jediný start. Zúčastnil se také utkání pod otevřeným nebem. Letos v létě podepsal s Red Wings roční smlouvu na 550 tisíc dolarů. Ve čtvrtečním zápase proti Bostonu by měl hrát poprvé v kariéře v NHL.

Nestrašil se účastnil v letech 2010 a 2011 mistrovství světa hráčů do 20 let, na druhém šampionátu dělal asistenta kapitána.

Slávistický odchovanec si díky vstřícnosti pedagogů dodělal maturitu na gymnáziu v Přípotoční. „U nás v rodině byla vždycky škola na prvním místě. Když jsem nehrál minimálně za nároďák, tak jsem žádné úlevy neměl. Maturita pro mě byla důležitá,“ řekl Nestrašil.

Tři roky chodil s kanadskou přítelkyní.

Přitom právě 23letý útočník se díky tvrdé dřině během přípravy, s níž začal už v létě Edenu s áčkem Slavie, probojoval do sestavy Detroitu. „Užívám si to. Kdyby mi to někdo řekl před začátkem kempu, nevěřil bych. Všem jsem říkal, že mě na 99,9 procent pošlou dolů a zahraju si maximálně dva zápasy v přípravě. Ale dostal jsem se do mnohem lepší pozice, než jsem čekal,“ řekl Nestrašil.

„Vím, že když budu v Grand Rapids, tak budu hrát dvacet minut za zápas. Na farmě je super parta, skvělí fanoušci, takže já si to užívám. Kdybych tam hrál dobře, tak bych během sezony šel zpátky nahoru.“

Čím jste si místo v prvním týmu zasloužil? Mluvil s vámi trenér?
V NHL je to o detailech ve hře. Tady se fakt musí dodržovat systém, co děláte navíc, musíte dělat v rámci systému, abyste nerozhodil ostatní. Do Detroitu jezdím na kempy dlouho, vím, co se ode mě na ledě čeká. Povedla se mi druhá půlka sezony, dostal jsem zpátky sebevědomí. To bylo nejdůležitější. Když si na ledě věříte, vypadáte jako jiný hráč.

Změnila se nějak za tu dobu příprava? Pomohly vám třeba fyzické testy jako u Sekáče v Montrealu?
V každé disciplíně, co jsme měli, jsem skončil mezi nejlepšími pěti. Lidé z vedení Detroitu byli nadšení, přijel jsem v nejlepší formě. Fyzická připravenost vám pomůže, protože se na vás koukají tak, že tomu něco obětujete, ale pořád se rozhoduje spíš na ledě, jestli dáte góly, máte body.

To vy jste měl, ale přece jen se v Česku víc šancí dávalo expardubickému Noskovi.
To, že Tomášovi dávali experti větší šance než mně, je dáno tím, že ho doma všichni daleko lépe znají, já už jsem sedm let pryč, AHL se doma vůbec nesleduje. Tomáš měl dobrý kemp, ale tady v Detroitu to tak chodí, že si každý musí na svou šanci počkat. Na ty články a prognózy nechci moc brát ohledy.

Mrzí vás to, že se o vás nepíše? Na nedostatek pozornosti si stěžoval váš agent Michal Sivek na Twitteru.
No mrzí... Je to pro mě motivace, dodává mi to chuť každý den jít na led a udělat maximum, abych se dostal do NHL. Zase na druhou stranu, když se o vás hodně píše, tak se od vás hodně očekává, takže to neřeším a vliv na moji psychiku to nemá.

Jaké jsou vztahy s ostatními Čechy a Slováky v organizaci Detroitu? Jste spíš konkurenti, nebo kamarádi?
Boj je to hlavně na ledě. Tady v Detroitu je celkově hodně dobrá parta. Je jasné, že Češi a Slováci držíme víc spolu. Loni jsem bydlel s Tomášem Jurčem, předtím s Petrem Mrázkem. Díky tomu jsem měl pohodu mimo led, protože jsem si měl s kým co říct. Nevraživost mezi námi vůbec nehrozí.

Detroit Red Wings vás draftoval už v roce 2009, premiéra v prvním týmu vás čeká až teď. Nechtěl jste to někdy vzdát a vrátit se do Evropy?
Zrovna jsem se bavil s člověkem, který je věřící a promlouvá v šatně s těmi, kdo mají zájem. Naprosto pohodový člověk, každý si s ním rozumí. Kromě Detroitu dělá i v Toledu, kde jsem s ním strávil rok v nižší ECHL. Tam to většina hráčů vzdává. Ale já jsem pořád makal, i když nebylo moc k čemu vzhlížet. Samozřejmě někdy ty myšlenky na návrat byly.

Kdy byly největší?
Když mi končil nováčkovský kontrakt, tak jsem vůbec netušil, co bude. Když jsem odcházel, tak doma byli lidi, kteří mi věřili a pak byli ti, kteří nevěřili absolutně. Nechtěl jsem se před nimi vracet jako spráskaný pes. Nakonec jsem vyměnil agenty, začali jsme na tom makat a vyplatilo se to.

Motivovali vás i vrstevníci, kteří se do NHL prosadili dřív?
Ano, v koutku duše jsem věřil, že to ve mně je. Jenom jsem prostě čekal na tu šanci déle. Někdo šanci dostane hned, někdo ji nedostane nikdy. Ale tak to v životě chodí. Jsem rád, že jsem tu příležitost nakonec dostal.

Fotogalerie

Kdo vám nejvíc pomohl překonat těžké časy?
První dva roky jsem se v juniorce potkával s Jirkou Fischerem (mistr světa 2005, který musel skončit s hokejem kvůli potížím se srdcem - pozn. aut.). Ještě teď, když se potkáme, tak se mi snaží poradit, co bych měl dělat lépe. Ale nejvíc mi pomohl táta. Dokáže mi vysvětlit věci tak, abych je pochopil a zůstal pozitivní. Jenže žiju posledních šest let sám, tak jsem si to musel občas vyžrat sám.

Jaký je život v USA?
Nevím, cítím se tu už jako doma. Když jedu do Česka, tak moc lidí nepotkávám. Snažím se hodně věnovat tréninku, dávat tomu maximum. Doma vidím jenom rodinu a nejbližší kamarády, ke konci se těším vždycky sem. Už tady hodně lidí znám, jsme pohromadě sedm let a vídáme se dennodenně. V Praze prostě platí: sejde z očí, sejde z mysli.

„Růžička mě nebude upřednostňovat, protože jsem slávista“

Přes léto trénujete na Slavii. Co říkáte na změny v klubu?
Nové vedení mi dovolilo trénovat s áčkem, což jsem dřív nemohl. Bylo to parádní, protože je rozdíl připravovat se s dorostem a extraligovými hráči. Ale jinak mám v týmu kamarády, Dominik Furch je můj soused. Prvních pár zápasů jsem i koukal na výsledky, musím to teď zase začít trochu víc sledovat.

A co reprezentace? Tu teď zase vede váš oblíbený kouč Vladimír Růžička.
Ale Růža není typ trenéra, který by mě upřednostňoval, protože jsem slávista. Nejvíc záleží na tom, komu se jak bude dařit. Kdybych měl dobrou sezonu, tak bych samozřejmě byl moc rád, kdybych mohl jet na mistrovství světa, ale s Růžou jsem v kontaktu přes léto nebyl.

Ale on sám se vyjádřil, že dá příležitost mladým.
Na letním kempu v Edenu jsem viděl hodně kluků, se kterými jsem hrával v mládežnických reprezentacích. Je to dobrý krok, ale mladí by měli hrát jenom za předpokladu, že si místo zaslouží. V tomhle Růžovi věřím, dělá to dobře.

Vy si teď splníte jeden hokejový sen. Jaké máte další?
Už přemýšlím nad tím, abych se v NHL udržel. Jeden zápas tam hrála spousta hráčů. To je můj cíl. Samozřejmě každý chce vyhrát Stanley Cup, jet na mistrovství, olympiádu... Jdu krok za krokem, druhý cíl je mít dobrou sezonu, abych třeba příští rok strávil v Detroitu sezonu celou.



Témata: Detroit

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze