Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dětství Jiřího Šlégra: hokej a škola

28 2004
Litvínov - Tygří oko bdí nad českými hokejisty na mistrovství světa v Praze. Tak se jmenuje kamínek pro štěstí, který od soboty nosí v kapse Jiří Šlégr, statný obránce domácího mužstva a odchovanec litvínovského hokeje. Po úvodní partii s Lotyšskem ho dostal na večeři od maminky Věry jako dárek k svátku.

"Je pověrčivý jako já," vyznala se Věra Šlégrová. "Jednou už podobný šutr měl, ale když se zranil, kamínek letěl. Tenhle štěstí přinese!"

Rodiče už viděli svého syna v akci v Sazka Aréně. Každý hráč dostává čtyři lístky a další dva si může přikoupit. "Po zápase s Kazachstánem jsem s ním nemluvil, bolela ho záda, tak se jel hned vyspat na hotel," prozradil otec Josef Šlégr.
 
Hokejisté se setkávají se svými blízkými v místnosti nazvané Family room čili rodinná místnost. Jenže najít v nové hale cestu, to je umění. "Paní Jágrovou museli vést pořadatelé," řekl Josef Šlégr. Ke kabinám se kvůli přísným bezpečnostním opatřením nikdo nedostane.

Šlégr, hokejista s tváří filmové hvězdy a postavou kulturisty, je oblíbencem českých fanoušků. Jeden z hrdinů zlaté olympiády v Naganu v roce 1998 se výrazně prosadil v zámořské NHL. Na šampionát přiletěl jako hráč Bostonu.

"Hokej a škola, tak prožil dětství. Hokeji obětoval všechno," svěřili se rodiče.

Šlégra trápila výška. Kvůli dívkám
Ještě stále hraje hokej, už je ale legendou. Jako všichni zlatí olympionici z Nagana 1998. Kudy vedla cesta obránce Jiřího Šlégra, který teď reprezentuje Česko na mistrovství světa, na vrchol?

Jiří Šlégr s dcerouJiří Šlégr
Narozen 30. 5. 1971

S manželkou Kateřinou mají pětiletou holčičku Jessii

Obránce, měří 183 cm

Olympijský vítěz z her v Naganu 1998, vítěz Stanley Cupu v roce 2002 s Detroitem

Odchovanec Litvínova, má přezdívku "Guma"

V NHL hrál za Vancouver, Edmonton, Pittsburgh, Atlantu, Detroit, Boston

Denně spořádal dvacet suchých rohlíků, které zapíjel vodou se šťávou. Trénoval už od třičtvrtě na šest ráno. Usínal utahaný hned po večerníčku.
 
Jiří Šlégr, odchovanec litvínovského hokeje, se v dětství zcela oddal svému milovanému sportu.

Nyní je mu dvaatřicet, je uznávaným obráncem Bostonu v zámořské NHL. Svalovec s útočnými choutkami, opora české reprezentace.

"Hrozně rád vaří, chtěl být kuchařem. Vyučil se elektrikářem, rok ještě dělal střední školu v Duchcově, ale s hokejem to skloubit nešlo," říká maminka Věra Šlégrová.

Biologickým otcem Šlégra je bývalá opora Litvínova a reprezentace Jiří Bubla, ale o syna nejevil zájem. Navíc emigroval. Když si paní Věra vzala za manžela Josefa Šlégra, syn zajásal: "Hurá, už nejsem Bubla, jsem Šlégr!"

"Sám přišel: můžu říkat strejdovi táto? Mají pěkný vztah. Na změnu příjmení ale musel čekat ještě dva roky. Sám zaplatil složenku na sto dvacet korun," tvrdí maminka.

Šlégr má o osm let mladší sestru Evu. "Nejdřív chtěl bráchu. Volal mi do porodnice a říkal: Nedalo by se to vyměnit? Pak byl ale za Evičku rád, užil si s ní legraci."

I s malým Jiříkem byla švanda. Ve třech letech se vydal na karneval přestrojený za kovboje. Jeho kostým ocenili třetím místem. "Těšil se, že dostane dort, jenže mu dali desku politických písní Palcát 75. Byl z toho celý divoký," pousmála se sympatická paní Věra při vzpomínce na éru socialistického Československa.

Ve sportovní třídě se sešel s dalšími budoucími hvězdami: Langem, Ručinským, Reichlem. "O NHL tehdy nic nevěděli. Hrát ligu za Litvínov, to byla jejich motivace," vzpomíná Josef Šlégr. "Jirka měl v sobě obrovskou touhu něco dokázat."

Škola a hokej, jen mezi to dělil svůj zájem. "On se musel učit, aby znal. Ani neměl čas udělat si v pokojíčku nepořádek," říká maminka.

Žáci Šlégr s Ručinským se soužili kvůli výšce, byli nejmenší ze třídy. "Vadilo jim to kvůli děvčatům," připomíná Věra Šlégrová. Její syn se do své budoucí ženy Kateřiny zakoukal už v šestnácti letech.

Láska k hokeji ho obrala o radosti vrstevníků. "Nechodil do tanečních, trenéři to kvůli zápasům zakazovali. Diskotéky? Výjimečně, jen v létě, navíc už v jedenáct byl doma," přibližuje maminka. "Dlouho si přál vyrazit k Máchovu jezeru. Sen si splnil až při první samostatné dovolené s partou kamarádů."

Hokejový reprezentant Jiří Šlégr očima svých rodičů

Rodina
RODINA. Šlégrovi pohromadě: otec Josef, maminka Věra, dcera Eva a samozřejmě Jiří. - více fotografií

Autor: Archiv Jiřího Šlégra

Jaké nosil ze školy poznámky?
Maminka:
Kouzelné. Pamatuji si je naprosto přesně. Jedna zněla: "Jirka polil spolužačku mlíkem. Ať už ji polil nebo ne, polejvat ji nemusí." Takže jsem se z toho ani nedozvěděla, jestli ji skutečně polil. Řekli jsme mu, že když něco dělá, ať to dělá pořádně.
Druhá poznámka byla také úsměvná: "Jirka dnes neuměl měkké souhlásky, Jirka dnes neuměl tvrdé souhlásky, Jirka dnes neuměl žádné souhlásky." Tak se je musel doma naučit a já pak jeho učitelce odepsala: "Jirka dnes večer uměl měkké souhlásky, Jirka dnes večer uměl tvrdé souhlásky, Jirka dnes večer uměl všechny souhlásky."

Co dělal vždycky nerad?
Maminka:
Nerad se svěřoval, byl uzavřený do sebe a dokázal udržet tajemství. Jeden příklad: na kole směl jezdit jen se mnou, jednou si ho ale potají půjčil od kamaráda. Večer, když už ležel v posteli, zazvonil u našeho bytu pán a ptá se, jestli klukovi nic není, že ho porazil autem. Jiřík nám ani tohle neřekl!

Za co nejvíc utrácel své kapesné?
Maminka:
Za nic, on byl velký šetřílek. Když jsme mu dali na turnaj kapesné, limonádu si nekoupil a pil vodu z kohoutku. To jsem mu vynadala. On je strašně skromný.

Na kterého hokejistu si hrál?
Otec:
Přímo nějaký vzor neměl. Chodili jsme se ale spolu koukat na obránce Plánovského z Vítkovic, reprezentanta, který při hře neustále bruslil a vůbec nestál. To Jirkovi imponovalo.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Maminka:
Ani ne. Rád pomáhal. Uklízel, luxoval.

Kdy se vrátil z ledu nejvíc potlučený?
Otec:
I když jako dítě patřil mezi malé, tak už měl takovou postavu, že potlučení byli spíš jeho protihráči než on.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Maminka:
Rubikova kostka, jeho sen. Zabalili jsme ji do malé krabičky, tu pak do dalších a dalších krabic až do velké krabice od televize. Když se k dárku dohrabal a otevřel ho, ani nemohl vzrušením dýchat. A sehnat tehdy Rubikovu kostku byl problém. Ještě než chodil do školy, přál si brnění. Tak jsem mu ho z plechovek od okurek udělala. Běhal s tím pak po sídlišti a všichni kluci mu záviděli.

Chtěli jste mu hokej někdy zakázat?
Maminka:
Muž ne, já jednou ze vzteku kvůli učení. Byla scéna. On říkal, že by radši nežil, než by nehrál hokej.

Jakým jídlem jste mu udělali radost?
Maminka:
Dodnes miluje polívky, nedává si je do talíře, ale rovnou do mísy. Dokáže si je i sám uvařit. Má rád maso, omáčky, knedlíky, prostě typickou českou kuchyni. Sladké nikdy nemusel.

Čeho se bál?
Maminka:
Už jako dospělák se mi svěřil: Mami, nevadilo by mi, kdybys mě zfackovala, ale když jsi křičela, to jsem se bál. Znáte to, byla jsem hysterická maminka jako každá ženská. A také se bál čerta a mikuláše ještě v devíti letech.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby jednou byl?
Oba rodiče:
Hlavně dobrý člověk. A aby se mu dařilo jako sportovci, oba jsme měli ke sportu blízko.

KOVBOJ. Za kostým vyhrál na karnevalu politické písně.

NA SLADKÉ NENÍ. Umazaný od dortu při druhých narozeninách, přesto sladké nemusel.

PŘÍPRAVKA. Zhruba sedmiletý Jiří Šlégr už válel za litvínovské žáčky.

RAMBO. S patronami a dýkou na deset let staré reklamě pro Vancouver - svůj první tým v NHL.

RODINA. Šlégrovi pohromadě: otec Josef, maminka Věra, dcera Eva a samozřejmě Jiří.

TO JE DOBROTA! Polévky jsou oblíbeným jídlem Jiřího Šlégra. Dnes už si je nalévá rovnou do mísy.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze