Asi se tedy dokáže pekelně soustředit na hru. Z nevýhody výhoda.

Vynikající článek, který podněcuje k nějakému širšímu zamyšlení. V souvislosti se Söderströmem jsem si taky tak nějak uvědomil, že i tohle je zkrátka ukázka, v čem je rozdíl mezi švédským a českým hokejem, ale vlastně vůbec, mezi českou a švédskou společnosti.

V hokeji se ty rozdíly dost projeví, protože to není zrovna intelektuální prostředí a realizují se v něm obyčejní, v českém prostředí asi i všelijak frustrovaní lidé.

Můžeme na diskusích hodiny hledat nějaké příčiny , ale třeba je ta zásadní chyba už jen v tom, že hledáme nějaké konkrétní recepty, jak "udělat lepší hokejisty". Přitom musíme být hlavně lepšími lidmi, lepší společností.

Musíme si vybrat. Zda chceme moderní a fungující sociální stát, se vším, co k tomu patří, včetně fungujících veřejných institucí, hokejových, curlingových gymnázií a rovných příležitostí i třeba pro různě "handicapované". Anebo se držet spíše zásady "každý svého štěstí strůjce", přešlapovat na místě, vylívat se u piva a ve své nuzotě se pak bát třeba těch imigrantů (fajn, že s tím někdo přilezl ), kteří se naši zemi vyhýbají obloukem.

Žádná země není dokonalá. Ale Švédsko si dlouhodobě zaslouží náš respekt. Je to jedna z nejvyspělejších zemí světa. Jejich úspěchy jsou zasloužené.

Tento článek je kromě jiného také krásnou demonstrací toho, jak dál jsou Švédové před námi, a to ve všem, co se sociální oblasti týká. Nevěřím tomu, že by takový kluk u nás dostal vůbec možnost dostat se tak daleko.

No vidíte. A teď je ten stejny

Přes všechen respekt, který k tomu klukovi je třeba mít mi dovolte pár osobních poznámek.

Z článku může vyplynout že on ten Aspergerův syndrom zas nic tak strašného není když je s nim možné dělat vrcholový sport. No jak který a hlavně jak u koho. Mám syna aspergera. Kromě všelijakých jiných komplikací tak hlavně tak je můj syn a většina podobných ve sportu slušně řečeno "levá". Mají dost problémů s koordinací pohybu, postrehem a v kolektivním sportu prakticky nechápou nějakou taktiku. Mého syna jsme celkem "dokopali" k cykloturistice. Několik let mu trvalo než pochopil a správně používal přehazovačku. Ted v 19 ujede 50 km, ale už od pátého skuhrá kdy tam budem. Naučil se nějak pinkat badminton, ale stereotypně. Dela mu problém se soustředit na výkon.

Neberte to prosim jako nějaké mé vytahování. Jen jsem chtěl nahodit trochu osvěty a upozornit, že není Asperger jako Asperger.

Zmineny švédský brankář má možná vysoké IQ a to mu umožňuje si některé věci pochopit oklikou a najít si specifickou cestu, jinou než běžní lidé. Drzim mu palce!

Souhlasím, mám dceru, která Aspergerův syndrom má.

Jen doplním, že dcera vůbec není soutěživá, nerozumí tomu, proč se sportovec má snažit vyhrát.

Tak to tedy respekt jemu I vsem lidem, kteri se na jeho kariere podileji

Taky mě to napadlo hned jako první, když jsem zahlédl pojem Aspergerův syndrom. Není to žádná sranda, třeba jen najít tolerantního partnera, který neuteče při první příležitosti, musí být běh na hodně dlouhou trať.

Saga Norén v brankářské výstroji?