Zajímavé přirovnání. Každopádně, oba jsou to Pánové trenéři a lidé, kvůli kterým občas pociťuji hrdost nad tím, že jsem taky Čech (dokonce Moravák:-)

No tak hlavně výhru našich nad Holandskem připisovat Brücknerovi je dost přitažené za vlasy. Nikde není zmínka o Advocaatovi, který geniálně pro nás tenkrát vystřídal Robbena, do té doby nejlepšího hráče Nizozemců. To je první věc.

Druhý fakt je, že s Nedvědem, Poborským, Rosickým, Kollerem, Čechem a Barošem byl tehdy náš nároďák postrachem pro celou Evropu. Třetí flek je sice úspěch, ale ta pachuť, která zbyla, po toužené, ale nezískané zlaté medaili, tam prostě bude nafurt.

Vůjtek oproti tomu má tým pěšáků, v podstatě bez jediného zvučného jména (Plekanec a Pastrňák prominou).

Za sebe nechápu volbu Jandače jako hlavního trenéra na Světový pohár. Za mě tam má být Vůjtek. Člověk skromný, s hlavou na zemi a hokeji rozumí, jako málokdo v této republice.

Vyhrát dvakrát ruskou ligu, stříbro se Slováky jsou úspěchy , které trenéra Vůjtka řadí mezi nejlepší trenéry Evropy. Trenér Bruckner měl houževnatost jak se udržet ve funkci v době , kdy už dávno žádné výsledky neměl. Pak se ještě vnutil k týmu Rakouska a těm rok trvalo než pochopili, že to byla špatná volba.

Jeste mu ale chybi Sykora, ktery vse vi. :-)

Ten turnaj v roce 2004 jsme měli vyhrát, ale nepovedlo se, nevadí. Kdy naposledy předtím jsme mohli říct, že jsme měli nejlepší mužstvo na turnaji? Vím. V roce 1976 jsme vyhráli a získali skalp mistrů i vicemistrů světa (a rusáků v kvalifikaci) ale v roce 2004 byla úroveň celé soutěže včetně kvalifikace mnohem vyrovnanější.

a co v anglii?

Také se mě Vůjtek líbí,ale legrační mě příjdou vždy nápady novinářů:"kráčíme na vrchol".Pokud vím,tak nás čeká teprve čtvrtfinále.To je cesta na vrchol ještě hodně dlouhá,nemyslíte?

Fotbalisté tehdy mohli na vrchol dojít nebýt jedné typicky slovanské vlastnosti - totiž neochoty vložit do zápasu alespoň o zlomek více energie, než si myslí, že je nezbytně potřeba. Proto dokázali přejet tehdy vynikající Nizozemí a s B-týmem i Německo, ale prohrát s Řeckem, které hrálo takový jakýsi antifotbal.

Hokejisté mají tutéž vlastnost. Když makají, porazí kohokoli. Ale jakmile mají pocit, že mohou polevit, tak velmi ochotně poleví. Nedají čuchnout Rusům, skvěle otočí zápas se Švédy, umí hrát výtečně, že je radost se dívat - ale pak v zápasech se slabšími sklouznou k jakémusi, jak říkal děda, šmrdlání. Myslí si, že k vítězství není potřeba hrát, že stačí šmrdlat. No a tuto vlastnost je třeba odstranit z české povahy. Máme výborný tým, který může porazit všechny - ale může také porazit sám sebe díky nedostatku úcty k soupeři a liché víře, že k vítězství stačí šmrdlat.

Jasně se na to pamatuju, když jsme vedli 2:0 a posledních 20 minut zápasu turci otočili na 3:2. Bylo to svým zvráceným způsobem krásné a pro nás samozřejmě dost potupné... Ale nemyslím si, že dnešní hokej je ve stejné situaci. Faktem je, že začátek byl báječný, postupně pěkný, pak dobrý a nokonec s Dánskem smolný (4 tyčky). Ale to nasazení, ta parta, vzájemné krytí, ta energie... to je trochu z jiného soudku, než ten fotbalový zápas. Já našim věřím, že v play off dají Němcko/USA (omlouvám se, ale slovákům po těch výkonech moc nevěřím, i když bych jim to ze srdce přál). Pak už je to opravdu otevřené a okamžitá kondice, nálada, štěstí, to je to, co bude rozhodovat v bojích o medaile.

Titul mistra světa v hokeji se ani nepřibližuje významu bronzu z ME

To ne, ale porovnáváme dvě nejmasovější lidové zábavy v ČR

Větší blbost než je tenhle článek jsem dlouho nečetl :-D

Na rozdil od mnoha jinych (jak tak koukam), mne se clanek libi