Dám svoje osobní pozorování, skončil jsem před cca 10ti lety v jednom extraligovém městě v juniorech a protočilo se kolem mě hodně hráčů.
Ty největší talenti se uchytí sami, víceméně zcela bez rodičů. Hokejovou kariéru si většinou rovněž zkazí sami, že po prvotních úspěších to začnou flinkat a většinou je pak za 2-3 sezóny pozvolný pád a konec vrcholové kariéry. Zaříznutí kariéry někomu, kdo má na to být rozdílový hráč, na kterého pak chodí diváci v extralize, či u těch nejlepších v NHL, se dle mě neděje. Navíc si nemyslím, že by museli trénovat nějak o hodně navíc (třeba si platit soukromý led apod.), spousta věcí jim jde samo a většina hojejových dovedností se dá simulovat i "za levno" (kolečkové brusle apod.).
Pak jsou hráči druhého sledu, kde si myslím, že protekce reálně existuje a ovlivní hokejovou kariéru po zbytek života. Místo třetí pětky hrajou v dorostu/juniorech třeba pětku první, i když jejich konkurenti o místo by na tom byli třeba po pár zápasech dost podobně. Ty protekční hráči jsou většinou děti rodičů, co se znají s někým z klubu, nebo dělají kustoda v dorostu/juniorech apod. Osobně si myslím, že dlouhodobou protekcí se nakonec dá vychovat celkem dobrý hráč, pokud to není úplné dřevo, které nakonec stejně odpadne, vrchol kariéry bych viděl někde v naší 1. lize. Ale tenhle hráč nikdy nebude rozdílovej, možná se za kariéru v dospělých 2-3krát ustřelí, protože pořád jde o velmi dobrého sportovce, ale víc nic a divákům nijak víc v paměti nezůstane.
Důvod, proč nyní není tolik talentů, bych viděl v tom, že je mnohem větší vyžití, a tak spousta přirozených talentů k hokeji na větší úrovni nikdy nepřičichne. Což je trochu voda na mlýn agilním tatínkům, protože je dle mě nyní skrz protekci a speciální péči jednodušší v českém hokeji uspět (nikoli v tom mezinárodním, což je vidět i na českých "úspěších"). 
