Mezi slaboučké Maďarsko či Bulharsko vhodil Slováky i přes jejich protesty verdikt mezinárodní federace po rozdělení Československa v roce 1993.
Peter Šťastný, Švehla, Pálffy a spol. poprvé zavítali na mezinárodní scénu v olympijské kvalifikaci pro hry v Lillehameru. V Británii vyhráli, stejně jako v základní skupině na finálovém turnaji. Vedli si skvěle, porazili Kanadu, remizovali se Švédskem a USA. Po smolné čtvrtfinálové porážce od Rusů v prodloužení však schytali ještě výprask 1:7 od Česka.
Na další dva roky však Slováci zmizeli v hokejovém podpalubí. Doma vydřeli v konkurenci postsovětských zemí, zejména Běloruska a Kazachstánu, postup ze skupiny C a o rok později i ze skupiny B.
K medaili však mělo Slovensko stále daleko. První zkouška na světovém šampionátu ve Vídni 1996 dopadla bídně, tým se jen se štěstím vyhnul bojům o sestup a skončil desátý. Za rok si mužstvo polepšilo o jediný stupínek.
Následující mistrovství ve Švýcarsku a Norsku, po neúspěšné olympiádě v Naganu, už Slováci zvládli lépe, pokaždé se probili do čtvrtfinálové skupiny. V té ovšem pobrali jen po bodu, i kvůli porážkám 0:1 a 2:8 od Česka, které si na Slováky "zasedlo". Včera ukončilo jejich sen o titulu.
 Slovenský obránce Ivan Droppa přebírá od šéfa IIHF René Fasela stříbrnou medaili |
