Aby ne. Pětadvacetiletý chlap jak hora prožil vlastně celý život v Česku. Zpočátku ve Vsetíně, kde válel jeho otec Alexej, známý a úspěšný obránce. Od patnácti už bydlel v Praze, kde pět let působil ve Slavii.
„A tak jsem zvyklý na českou kulturu. Na druhou stranu se u nás doma mluví rusky, protože rodiče ji chtějí udržovat. Vždycky budu Rus, nikoho v rodině z Česka nemám, všichni jsou Rusové. Ale reprezentuje Česko a jsem za to rád,“ vykládá Jaškin.
A propos jazyky - v nich má téměř stokilový chasník poslední dobou pořádný mišmaš - k češtině s ruštinou totiž přibyla angličtina, kterou v současnosti považuje za svůj nejpřirozenější vyjadřovací prostředek.
„Mluvím s ní celý rok, protože hraju NHL. Musím přiznat, že mi v letech, kdy jsem v týmu neměl žádného krajana, čeština hodně zaostala. Ale teď je to lepší, do St. Louis se vrátil Vláďa Sobotka,“ popisuje Jaškin, kterému se běžně stává, že si v některém z jazyků nemůže vzpomenout na nějaké slovíčko. „Tři jazyky, to je moc. I doma je to občas směs ruštiny a češtiny.“
Nerozhodný je i ve chvíli, kdy má sáhnout po knížce nebo časopisu, ale v tomto případě dává přednost angličtině, nebo češtině. Při četbě ruština zkrátka zaostává. „Tou radši mluvím.“
Příležitostí má dost, protože má ruskou manželku Nadiu. Kvůli ní ostatně tráví každé léto v Moskvě, kde se připravuje na další sezonu. „Líbí se jí tam víc než v Praze, má tam víc co dělat. A já tam mám zase super trenéra, ke kterému chodí i několik kluků ze současného ruského výběru. Takže nelituju.“
Moskva ale není jediné místo, kam se Jaškin vypravuje. Když byl malý, jezdil na dva tři měsíce každé léto do Omsku. A loni podnikl s rodiči velký výlet, při němž se zastavil i v Krasnodarsku, odkud pochází děda od otce.
Čechem oficiálně až od sedmnácti
Zajímavé je, že Jaškin získal české občanství až v sedmnácti, těsně před Memoriálem Ivana Hlinky, což je vyhlášený mládežnický turnaj. Tehdy to byla jeho první reprezentační akce a když dostal nabídku reprezentovat Česko, rád ji přijal. Ruské státní příslušnosti se však nevzdal, ale nikdy ho nenapadlo, že by zkusil štěstí ve sborné.
„Bylo by to divný, když jsem odmalinka v Česku, mluvím česky a českou kulturu chápu trošku víc než tu ruskou. Hnát se do Ruska, kde vlastně nikoho neznám, mi přišlo zbytečné. Myslím, že to dopadlo, jak to dopadnout mělo.“
Čtvrteční zápas s Ruskem však pro něj bude pochopitelně zvláštní. Víc než to však řeší současnou situaci národního týmu. Chce ukázat, že může favorita potrápit. „Rusové jsou na turnaji suverénní, ale zatím nenarazili na žádné z lepších mužstev.“
Jaškin na vlastní oči viděl jen dvě třetiny posledního duelu s Běloruskem, do té doby neměl čas nebo náladu přijít na zápas osobně. Vlastně dopředu tuší, co reprezentaci čeká. „Prostě jsou to všichni šikovní a rychlí hráči. Na to se musíme připravit, hrát zodpovědně zezadu a bojovat o každý puk,“ tuší.
