Hodně skromně! 12 gólů a 8 asistencí. Nejproduktivnější hráč, navíc člen All-Star týmu.
To všechno na turnaji, na němž hrál Lemieux, Yzerman nebo Prjachin, později první sovětský reprezentant, který měl od krajanů oficiálně dovoleno hrát v NHL.
"Vzpomíná se mi na to hezky, skončili jsme druzí. Měli jsme silný tým," popisuje Růžička, jenž sdílel kabinu třeba s gólmanem Haškem.
Výběr vyhrál všechno kromě dvou zápasů – prohry 3:4 s domácími a remízy 7:7 s Kanadou. Fanoušci kvůli politickým souvislostem prožívali souboj se Sověty, jenže Růžička byl víc nabroušený na Kanaďany.
"Rusy jsem měl vždycky radši než namachrované Kanaďany. I když jsem pak hrál NHL, byl můj největší kamarád Dmitrij Kvartalnov." Leningrad 1983 byl pro Růžičku třetím šampionátem "dvacítek" v řadě. Domácí ligu hrál od šestnácti, do Sovětského svazu jel už jako mazák.
"Vybavuju si špatné zkušenosti s ruským jídlem, letěli jsme tam vybavení českými salámy," líčí. "Holt jsme byli z domova rozmlsaní."
Prázdné místo po snědených uzeninách mu v kufru na cestu zpátky zaplnila cena pro vítěze turnajového bodování. "Dostal jsem nějakého medvěda."
Větší odměnou mu však byla pozornost koučů seniorské reprezentace, kteří ho i na základě skvělého vystoupení mezi juniory povolali pro dubnový šampionát v Německu.
"Leningradský turnaj dávali v televizi. Takže jsem byl na očích," vybavuje si Růžička. "Kdo ví, jestli bych byl nominován mezi dospělé, kdyby se mi ty dvacítky tak nepovedly."
V Düsseldorfu tenkrát získal také stříbro. O dva roky později ho turnaj na domácím ledě pasoval na mistra světa. Za dalších 13 let báječné kariéry stál u naganské legendy. Jako kapitán. A jako jeden z nejlepších českých hokejistů v historii.
