O pár let později táhne čerstvě dvacetiletý útočník liberecké Bílé Tygry za obhajobou titulu - jako nejproduktivnější hráč týmu.
Průběh Lakatošovy cesty mezi opory však nebyl zdaleka snadný.
Talentu měl vždy na rozdávání, ale píle chyběla.
„Bylo to vždy takový šídlo,“ pousměje se při vzpomínce na svého bývalého svěřence trenér Petr Haken, dnes kouč brněnské Komety.
V třinácti přišel Lakatoš do silného kolektivu talentovaných hráčů. Zacha, Ordoš, Chlapík a brankář Stezka. Hokejově nadaní kluci ze všech koutů Česka, které si stáhli liberečtí skauti na sever Čech. Lakatoš zpočátku vyčníval. Na bruslích sice až komicky poskakoval, ale vždy uměl střílet góly.
Jen do tréninku se mu už tolik nechtělo. Zatímco Zacha a spol. na zimáku trávili hodiny. Běhali schody, stříleli na branku, bruslili do úmoru. Lakatoš si nepřidával. Jen na týmový fotbálek ho užilo... „Dlouho to byl takový liberecký seladon,“ přibližuje trenér Jan Štastný, jenž Lakatoše přivedl.
V novém prostředí byl sám. Od třinácti bydlel na internátu v blízkosti hokejové haly. Rodiče sice dojížděli téměř na každý zápas, přesto se často v roli „vychovatelů“ ocitli sami trenéři.
„Nebylo to s ním snadné. Má talent od boha. Přesně ten typ hráče, který nemusí trénovat a má to v sobě. Jen ta povaha...“ vzpomíná Štastný.
Na ledě to fungovalo. Mladý útočník výrazně pomohl staršímu dorostu k historickému titulu. V 51 utkáních si připsal 58 bodů. Mimo led už to tolik neklapalo. Měl problémy ve škole. Došlo i na trenérskou facku.
„Měl incident s jedním z kantorů. Hrozil mu i vyhazov. To byla chvíle, kdy jsem musel zasáhnout. Některé věci už byly hodně za hranou,“ přibližuje Šťastný.
Ten se společně s dalšími trenéry Jiřím Vozákem a Filipem Pešánem za Lakatoše postavili. Věděli o jeho velkém hokejovém talentu, který je v mladém věku zkoušený divokou povahou.
„Vzpomínám si, jak mi jednou dal Tomáš Filippi hokejku. Druhý den jsem ji dal Lakymu. Úplně se rozzářil a hned s ní střílel góly. Je to hodný kluk, jen se s ním muselo pracovat,“ říká Šťastný, nyní asistent trenéra Růžičky v Chomutově.
Prudká povaha mu uškodila i v reprezentaci. V té šestnáctileté v utkání s Kanadou vyprovokoval Adama Musila k potyčce. Trenéři pro něj pak dlouho neměli místo.
Zlom přišel před necelými dvěma lety. Trenér Pešán si ho v 18 letech vytáhl mezi muže. Mezi Radivojevičem, Řepíkem a Ševcem se uklidnil. Uvědomil si, že není už prostor na excesy. Kabina by ho srovnala.
Výrazně zlepšil bruslení, píli v tréninku a teď má našlápnuto k velké kariéře. „Vidí, jak se kamarádům z dorostu daří v zahraničí. Filip mu před dvěma lety zachránil kariéru, protože v životě mimo hokej by to neměl vůbec jednoduché,“ dodává Šťastný.
Teď Lakatoš důvěru vrací na ledě a pomáhá Liberci k vysněné obhajobě.
