Bývalý hráč Plzně se výzvy nezalekl. Naopak, v první sezoně v AHL si počíná stejně neohroženě jako dříve v extralize či na mistrovství světa. Spoléhá na svou veselou náturu, důvtip, šikovnost. Za Wilkes-Barre, záložní tým Pittsburghu, zatím odehrál 45 utkání a připsal si 32 bodů (13+19), za což byl v lednu nominován do Utkání hvězd.
Pozvánka do mužstva Penguins ovšem stále nikde - byť se Crosbymu a jeho partě na podzim nevedlo, Simona si k sobě nevytáhli. Český mladík se z toho naštěstí nehroutí. „Až to přijde, tak to přijde. Já budu připravený,“ tvrdí v rozhovoru pro iDNES.cz.
V lize jste nováček, přesto se vám daří a chválí vás například i asistent generálního manažera Pittsburghu Bill Guerin. Jste spokojený?
Jo, začátek sezony byl fajn, měl jsem bod na zápas. AHL je dobrá liga, nehraje se tady lehko. Všichni hrajou hodně urputně, silově a chtějí se dostat do NHL. Poslední dobou mi to tam ale moc nepadalo a teď jsem byl dva týdny bez hokeje kvůli zlomenému prstu. Sekli mě, ani to nebyl faul... Ale už jsem zas zpátky, takže paráda.
Češi v AHL:1. D. Simon (WBS), 45z. - 32b. (13+19) |
Kvůli zranění jste prošvihl All-Star Game...
Mrzí mě to, musela to být sranda. Byl jsem rád, že mě nominovali, ale nejdůležitější jsou ligové zápasy, takže jsme se soustředil na ně. No a těsně, než jsem tam měl jet, jsem se zranil. Takže to bohužel nevyšlo.
Jak moc v Americe těžíte ze zkušeností z extraligy a reprezentace?
Mým cílem vždycky bylo dostat se do kanadské juniorky, ale pak se to nějak vyklubalo tak, že jsem zůstal v extralize. Ze začátku jsem se sám sebe ptal, co tam budu dělat, vůbec jsem nevěděl, jestli extraligu zvládnu. Nakonec mi to ale hodně dalo a dostal jsem se díky tomu i do nároďáku. Co mi předtím připadalo špatné, mi nakonec prospělo. A takové zkušenosti jsou samozřejmě k nezaplacení. Pomáhá mi to.
Dominik Simon v dresu Wilkes-Barre.
Má však AHL vůbec něco společného s extraligou?
Je složité to porovnávat. Kluziště je maličké, hodně se tady dohrávají souboje – slyšel jsem, že dokonce ještě víc než v NHL – takže hokej je občas složitý. Víc se tady bruslí, na vše je málo času, ale zase myslím, že v extralize je více šikovnosti. Naše extraliga má podle mě výbornou kvalitu.
Na jaké úrovni je v AHL zázemí a servis?
Mám štěstí, že jsem v docela bohatém týmu a nedávno nám tady zrekonstruovali tréninkovou halu. Je teď celá moc hezká, včetně zázemí a kabiny. Máme tu například obejvák s kuchyní, kde si ráno můžeme něco připravit. Zápasová hala, která je starší, je taky parádní. A lidí chodí celkem dost, takže se tu hraje pěkně.
K hokeji na farmě patří náročné cestování. Jak to zvládáte?
Není to lehké. Teď jsme třeba celý únor na cestách, takže člověk pořád jen sedí v autobuse. Co tu jsem, tak jsme letěli jen jednou...Máte hodně zápasů, potřebuje zregenerovat, a když sedíte v autobuse, tak to není ideální. Je to určitě výborná zkouška. Myslím, že mi to do budoucna pomůže.
Mimochodem, rozumíte už americkému slangu?
Slang mě ještě občas překvapí, ale jinak je to dobré – šel jsem sem totiž s docela slušným základem angličtiny, a navíc už jsem v Americe půl roku. Mám tady českého spoluhráče Dominika Uhera, ale ze začátku jsme se moc nebavili, takže mě to donutilo mluvit anglicky.
Říká se, že mnoho hráčů bere AHL jen jako přestupní stanici a jedou na sebe. Nebyl problém zapadnout do týmu?
Musím říct, že máme super partu kluků, chodíme spolu ven. Rozhodně to není tak, že by spoluhráči šli proti sobě. Ale samozřejmě, každý se snaží dostat nahoru. Musí se to trochu hrát na sebe, což mi úplně nejde, asi takový nejsem od přírody. Ale na to si zvyknete a přizpůsobíte se.
Není v tomhle rozdíl oproti Česku?
Jo, trochu to tak je. Hlavně ze začátku, tak první tři měsíce, mi to tak přišlo. Je to tím, že tady máte ten tým nahoře, kam se snažíte dostat přes svoje spoluhráče. V některých věcech člověk musí být trochu víc sobecký.
Zatímco vy jste na podzim válel, Pittsburgh se střelecky trápil. Musí být frustrující, že vás nepovolali, že?
No, v prosinci jsem byl zklamaný, že to nevyšlo. Ale v žádném případě nemůžu věšet hlavu. Já hokej dělám rád, takže se snažím být pozitivní a hrát co nejlépe, ať už jsem kdekoli. Až to přijde, tak to přijde a já na to budu připraven.
Šampionát v Praze se Simonovi povedl.
Jak probíhá komunikace mezi vámi a Pittsburghem?
Asistenti generálního manažera Pittsburghu nás chodí sledovat a baví se s námi, takže jsme v neustálém kontaktu. Před týdnem mi volal hlavní trenér Pittsburghu Mike Sullivan, protože věděl, že jsem měl pár zápasů bez bodu. Ptal se, jak se mi daří. To mě samozřejmě potěšilo, byl jsem moc rád, že se ozval.
Kouč Sullivan vás na podzim trénoval na farmě, pak ho povýšili do NHL. To pro vás může být do budoucna výhoda, ne?
Určitě. Jsem rád, že tam je, protože nás trénoval tady dole a znám se s ním daleko lépe než s předchozím trenérem Johnstonem.
Zahrát si jednou s Crosbym, to musí být velká motivace...
Jo, to by bylo super. Do NHL jsme se chtěl dostat už v září na kempu, což se mi bohužel nepovedlo. Vzpomínky mám ale dobré – vidět na ledě Crosbyho, Malkina, to byla radost. Kdo má rád hokej, tak se na ně může koukat pořád.
