V české nejvyšší soutěži se objevil po dvou letech. Odešel jako neomezený vládce, vrátil se jako poražený král z křižácké výpravy. Jaký bude další extraligový osud Jiřího Dopity? První utkání sezony je na hodnocení málo, ale něco napovědělo.
Plzeň se těšila na hokejového velikána. Davy lidí se trousily na stadion už hodinu před zápasem, jméno Dopita znělo před halou z úst spousty fanoušků. Ve druhé třetině si ale většina z nich zakřičela: "Dopita je vůl!" To když nechtíc zasáhl vysokou holí v obličeji mladého Důrase.
Šestačtyřicet minut toho Dopita moc nepředvedl. Měl za sebou vyloučení, pád na led po střetu s Hanzlíkem, faul a náznak šarvátky. Jenže pak si najel do levého kruhu na přihrávku Petra Sýkory a namířil puk k tyči Bartovy branky.
Jako správný lídr, kterého v něm chce mít trenér Miloš Říha, byl prvním hráčem
Pardubic, jenž dal v novém ligovém ročníku gól. "Ten beru na sebe," prohlásil plzeňský brankář. "Trošku jsem se při přesouvání přetočil, nedal jsem tam beton."
Nebezpečný byl Dopita v závěru, když si při power play hostů najel před brankoviště,soupeř ho ne a ne odtlačit. "Bylo to jeho první utkání, snažil se, ale bylo vidět, že vázla souhra, ať hrál s kýmkoliv," hodnotil pardubický kouč. "Nechci ale vyzdvihovat jednotlivce, zklamali jsme jako tým."
Dopita nastoupil s číslem třicet, které mu patřilo ve Vsetíně před odchodem do NHL. A celou první třetinu skoro nebyl vidět, jako by hlavně nechtěl udělat chybu. Stejně jako celý pardubický tým se rozjížděl pomalu.
Hrál oslabení i přesilovky, trenér Říha ho v poslední třetině zkoušel vedle Sýkory nebo Divíška. "Nešlo ale o taktiku, když byl Lubina vyloučen na deset minut, stáhli jsme útoky a promíchalo se to," tvrdí útočník Michal Divíšek.
Dopita hrál většinu zápasu až ve třetí řadě, kouč Miloš Říha nechtěl bourat zavedený útok Kudrna, Blažek, Lubina a osvědčené spojení Sýkora - Janecký. Na křídlech měl tak moravský obr k dispozici bojovníky Pišteka s Mrázkem.
"Je to osobnost, byl bych velmi spokojený, kdybych vedle něj odehrál co nejvíc zápasů," řekl o Dopitovi slovenský útočník Ĺubomír Pištek. "Ale bylo vidět, že nejsme sehraní, potřebujeme čas."
Mohl by to být útok robustních bouračů, checking-line po vzoru zámořské NHL. Jen Pištek z téhle trojice nepřesáhne čáru namalovanou v pardubické kabině ve výšce 190 centimetrů, chybí mu čtyři. "Těm hráčům říkáme kategorie XXL," prozradil Zbyněk Kusý, manažer Pardubic.
Jenže s hokejistou Dopitova formátu tohle trio nemá být jen hlídací řadou. Naopak, trenéři chtěli rozložit útočnou sílu do čtyř vyrovnaných formací. Ale ta Dopitova se prosazovala snad ze všech nejméně. Až do chvíle, než se její centr objevil vedle Sýkory v sestavě, kterou rozmíchala předešlá přesilovka.
Kromě gólu měl v zápase jen několik světlých chvilek. Třeba když zaskočil za obránce, když na něj samotného najížděli dva domácí útočníci. A zbrkle poslali puk přímo k němu, možná měli před olympijským vítězem z Nagana příliš velký respekt.
I ten se ovšem vytrácel, když plzeňští viděli, že pardubická hvězda z mužstva soupeře nijak nevyčnívá. Ve druhé třetině se Dopita poroučel k zemi, když ho u mantinelu srazil Hanzlík. Jeho zkušenost se projevila na vhazování, vyhrál jich většinu.
Na ledě občas Dopita prohodil pár slov s rozhodčím Bolinou. Pro fanoušky však stále nepromluvil, před novináři mlčí.
 Plzeňský útočník Radek Matějovský brání před brankářem Bartou pardubickou posilu Jiřího Dopitu. |
