Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dopita: O nominaci na šampionát se poperu

14 2004
Karlovy Vary - Po více než dvou letech se centr Jiří Dopita vrátil do hokejové reprezentace. Naposledy hrál na olympiádě v Salt Lake City. Teď je jeho cílem probít se do konečné nominace pro domácí šampionát. První krok se mu zdařil: slabé Francii vstřelil dvě branky. "Uvidíme v pátek v Moskvě," nepřeceňuje hladkou výhru 8:0 na úvod přípravy.

Dříve měl místo v reprezentaci jisté, jak ve Vsetíně, tak s národním týmem sbíral jeden titul za druhým, má i olympijské zlato z Nagana. Po šampionátu v Hannoveru v roce 2001 jej zlákala NHL. Tam ale ani v dresu Philadelphie ani Edmontonu neoslnil a vrátil se do Čech.

V této sezoně hrál za Pardubice, ovšem nenastoupil ani k jedné turnajové prověrce, navíc extraligový favorit vypadl už ve čtvrtfinále a Dopita si účast na šampionátu musí vydobýt v reprezentačním kempu a v přípravných zápasech.

Jak jste se cítil v reprezentaci po více než dvouleté pauze?
Naposledy jsem hrál na olympiádě, takže přestávka to byla opravdu dlouhá. Ale soupeř to byl na rozjezd přijatelný. Uvidíme v pátek v Moskvě, to bude asi horší.

Věřil jste během těch dvou let, že si ještě v národním týmu zahrajete?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Všechno se odvíjí od zdraví a herní výkonnosti. Jsem tady proto, že se chci poprat o nominaci na mistrovství světa a to je všechno.

Proti Francii jste nastoupil jako kapitán týmu. Co to pro vás znamenalo?
Samozřejmě to potěší, ale padlo to na mě jako na nejstaršího. Kluci, co byli na ledě, byli až na čtyři hráče z NHL vesměs z extraligy. I proto to "céčko" nemělo až takový význam.

Pardubice vypadly z extraligy už ve čtvrtfinále. Jak jste se cítil po tak dlouhé zápasové pauze?
Hodně kvalitně jsme trénovali. Tréninky byly hodně náročné díky tomu nebyl zápas po fyzické stránce tak náročný. Ale určitě je herní pauza znát, hlavně kvůli orientaci na ledě. Zápas je přece jenom něco jiného. Ale ještě nás čekají tři utkání, takže si zvyknu, tedy, pokud v nich nastoupím.

Francouzům jste až do poloviny zápasu nedali gól. Znervózňovalo vás to?
Převahu jsme měli víceméně celý zápas, akorát jsme v první třetině nedali gól. Šance jsme měli, byla to jenom otázka času. Pak se to za stavu tři nula zlomilo a bylo to jednoznačné.

Konečný výsledek zápasu nakonec napovídá tomu, že šlo spíš o lepší trénink…
Ale dneska se dá zahrát vyrovnaný zápas s každým. Po první třetině to bylo nula nula. Klidně se mohlo stát, že by po jednom brejku dali gól a mužstvo se pak v takovéto situaci může trápit až do konce. Ale je jasné, že to nebyl soupeř jako Rusko, nebo Kanada. To se vůbec nedá srovnávat.

V útoku jste nejčastěji nastupoval s mladými pardubickými spoluhráči Průchou a Koukalem. Jak se vám s nimi hrálo?
Jsou šikovní, a to nemyslím jenom ty dva z Pardubic. Je jedno s kým hraju, také se v zápase lajny točily. Ale vyhověl jsem si s každým.

Mistrovství světa se blíží. Fanoušci očekávají úspěch. Bude těžké se vyrovnat s tíhou, kterou na tým kladou jejich velká očekávání?
Bude to svazující, ale na druhou stranu nás zase lidi poženou dopředu, takže v tom můžeme zase mít určitou výhodu. Pokud se turnaj dobře rozjede, tak to zas bude otázka jednoho zápasu - čtvrtfinále. Buď úspěch, nebo neúspěch. Ale každý z hráčů, který tady je, se na turnaj moc těší, věří v úspěch a udělá pro něj maximum. Je jasné, že tlak bude velký, bude hodně důležité, jak se tým rozehraje, jaký bude kolektiv.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze