Ještě před pár týdny jej v Brně znal málokdo, Vojtěch Němec byl pouze dalším z řady pomocníků z Havlíčkova Brodu. Nyní už si jej ovšem fanoušci hokejové Komety nespletou.
Šestadvacetiletý útočník poutá pozornost nejen červenými rukavicemi, ale i zdařilými technickými finesami, kterými motá hlavy obránců. A kterými v modro-bílém týmu bojovníků vyčnívá. "Hodně si to užívám," hlásí o svém extraligovém dobrodružství rodák z České Lípy.
Poznávají vás lidé v Brně?
To úplně ne. Myslím si, že natolik profláknutý ještě nejsem. Jenom v okolí zimáku mě lidi občas zastaví kvůli podpisu nebo fotce, ale ve městě ne.
Je vám už šestadvacet. Čím si vysvětlujete, že jste na větší prosazení v extralize čekal tak dlouho?
Možná to je tím, že jsem se kdysi dávno nepohodl v Liberci. Nedali mi tam šanci se ukázat, tak jsem možná trošku natruc odešel a začínal jsem od druhé ligy. Chvilku to trvalo, než jsem se propracoval výš, protože mám asi nějaký blok, a vždycky to chtělo nějaký čas, než jsem si na novou soutěž zvykl. Ve druhé lize mi trvalo rok, než jsem se začal pořádně prosazovat, v první lize mi to trvalo dva roky. Možná je to způsobené tím.
V Kometě vám ale zvykání na extraligu moc dlouho netrvalo...
Já si myslím, že ono to taky ještě bude chvilku trvat. Ten jeden povedený zápas (proti Vítkovicím - pozn. aut.) byl spíš takový úlet. Kdyby to takhle mělo pokračovat, tak se tomu vůbec nebudu bránit, ale zatím nechci říkat, že už jsem se prosadil. Pořád na sobě musím makat.
Svoje technické kousky ale předvádíte ve všech zápasech. Neměl jste z extraligy respekt, nebo dokonce obavy?
Respekt, obavy a nervozitu mám v každém zápase. Extraliga je pro mě pořád něco, co se teprve musím naučit. Furt jsem nováček a potřebuju na sobě hodně makat, než budu moct říct, že do extraligy opravdu patřím.
Když jdete hrát první ligu, jste jistější?
Určitě. V Havlíčkově Brodě jsem si v první lize už udělal nějaké jméno a soupeři mě respektují asi jiným způsobem než v extralize, takže v Brodě už nervózní nejsem vůbec. Tam musím hrát tak, abych dovedl tým někam, kde by chtěl být. V extralize se hlavně snažím neudělat chybu a učit se od starších a zkušenějších.
Po kom vlastně máte tak šikovné ruce?
No, to kdybych věděl. Možná je to tím, že když jsem byl malý kluk, tak jsme byli s ostatníma klukama furt na ulici a hráli jsme na asfaltu s tenisákem. Jak je známo, tak tenisák na asfaltu moc nejezdí, takže možná je to tou praxí z mládí.
Takže jste v mládí mydlil hokej víc na asfaltu než na ledě?
Víc ne, ale když jsme přišli ze školy, tak jsme hodili tašku do kouta - nějaké učení nám bylo jedno - a valili jsme na ulici, kde jsme mydlili hokej. Teďka je to trošku jinak, děti sednou k počítači a nevědí co by. Myslím, že ruce a technika se tehdy na ulici vypilovaly celkem dobře.
Měl jste nějaký vzor, na který jste si s hokejkou hrál?
Když jsem byl malý, tak to byl samozřejmě Jarda Jágr. Tenkrát měl ještě dlouhé vlasy, takže jsem samozřejmě i já nosil dlouhé vlasy a strašně se mi to líbilo. Ne že bych se ho snažil kopírovat a hrát jako on, to určitě ne, ale jako hokejista se mi líbil a líbí se mi do dneška.
Piloval jste svoji techniku i nějakými "fígly" po tréninku?
Samozřejmě, protože takové věci nepřijdou samy. Já byl spíš na tyhle technické finesy, zatímco ostatní kluci chodili do posilovny a měli to snazší. Já jsem malej a slabej a dostávám věčně na budku, ale zase se to snažím dohnat tou technikou. Snad se mi to zatím daří.
Schytáváte na ledě hodně ran? Někteří hráči těžce nesou, když je někdo menší a šikovnější vyškolí...
Jo jo, dostávám strašně moc ran. Ta moje technika je trošku způsobená tím, že mám hodně krátkou hokejku, tím pádem jsem hodně ohnutý a občas čumím do ledu. Pak se stane, že dostanu neuvěřitelnýho stroma, ze kterýho se hodně dlouho oklepávám. Ale snad už jsem si na to trošku zvykl a snažím se tomu vyhýbat, takže toho nedostávám tolik jako v mládí. Sem tam se ale objeví nějaká rána.
Nemáte třeba v Havlíčkově Brodě nějakého bodyguarda, který by vás na ledě chránil?
To vůbec. Nikdy jsem bodyguarda neměl a nepočítám, že bych ho někdy měl dostat. Vždycky si musím dávat bacha.
Máte nějaký oblíbený trik nebo nějakou specialitu, která vám na ledě často vychází?
Co se týče zakončení, tak mám jednu oblíbenou kličku, která mi docela vychází. Jenomže gólmani ji už pomalu znají a čekají na ni, takže musím začít vymýšlet něco nového. Ale co to je, to říkat nebudu (smích).
Jak jste na tom se střelou? Na webových stránkách Komety jste říkal, že vám sotva doletí na bránu.
To je pravda. Je to způsobené taky těmi krátkými hokejkami, protože tam není taková páka. S těmi dlouhými hokejkami to tam švihnou a letí to, kdežto já nemám tu páku, a navíc to pořádně ani neumím. Proto se snažím spíš nahrávat ostatním, a když už střílím, tak z hodně velké blízkosti, aby to aspoň trošku ohrozilo bránu.
Zkoušíte střelu ještě vylepšit?
Zkouším, zkouším, ale v tomhle věku už to moc dohnat nejde. To je taková moje nevýhoda.
Jaké si kladete hokejové cíle?
Teďka se určitě chci zabydlet v extralize. A když půjdu někam dál, tak je to jedině plus.
Působení v Brně vám vyhovuje?
Určitě. Zaprvé od pana trenéra Venery dostávám velký prostor, a co se týče diváků, tak to je úplně úžasné. Vyloženě si to užívám.
Jak trávíte svůj volný čas?
Hodně jsem s přítelkyní, se kterou jsme teď docela krátce, takže je to taková ta počáteční zamilovanost, a doufám, že ještě dlouho vydrží. Jinak trávím hodně času na golfu, který mě chytl a strašně mě baví. A pak nějaký ten internet, abych se podíval, co se děje ve světě.
Golfový švih vám s hokejovou střelou nepomáhá?
Ono to zas tak podobné jak ta střela není, v golfu se používá něco úplně jiného. Spíš mi to vždycky uškodí, protože ten míček v golfu stojí a je lehký, kdežto puk má nějakou váhu a většinou je v pohybu. Takže když přijdu z golfu na trénink, tak to vypadá, že jsem na ledě poprvé.
