Číslo 12 má teď v jihlavské hokejové historii dvojí význam. Značí počet titulů, které Dukla získala v československé lize mezi lety 1966 a 1991 a jenž je dodnes rekordem, který letošním titulem vyrovnalo Brno. Ale také počet let, v nichž na Vysočině chyběla nejvyšší soutěž.
To období teď končí. Ač největší outsider prolínací soutěže (mimochodem hrané na 12 kol), zvládla ji Jihlava nejlépe ze všech a poprvé od roku 2005 se vrací mezi českou elitu. Pokud neprodá licenci, mohou se fanoušci těšit, že na Horáckém stadionu znovu uvidí Spartu, Kometu a další velké soupeře z minulosti.
Hokejová Jihlava je přitom pojem, který převyšuje věhlas české soutěže i za hranicemi. Má svůj fanklub i ve Švýcarsku, působením ve Spengler Cupu nebo v poháru mistrů si získala jméno. Žila z povinné vojenské služby, díky níž mohla vyzobávat hvězdy ostatních klubů. Ale také vychovala a udržela desítky velkých hráčů pro reprezentaci i NHL, koncem 60. let a začátkem 80. let sbírala tituly jako Montreal Canadiens v době největší slávy: mezi lety 1966 a 1972 jich získala šest za sebou a v letech 1981 až 1985 čtyři.
Dlouho očekávaný návrat
„Tehdy to bylo nejlepší mužstvo, jaké se kdy v Jihlavě dalo dohromady,“ vzpomínal dnes už zesnulý legendární útočník a kouč Jaroslav Holík, jak trénoval hegemona 80. let. Přestože v jeho hráčské éře se v týmu sešel s takovými esy jako Jiří Suchý, Jan Klapáč, Jiří Holík nebo Josef Augusta.
Ti všichni, včetně es 80. let Oldřicha Válka, Petra Vlka či Jaroslava Benáka smutně sledovali postupný sešup Dukly z předních pozic na dno extraligy a posléze i do nižší soutěže. Chátrající stadion, který žil vzpomínkami, ale budoucnost v něm vypadala nevesele. Finanční potíže. Půtky mezi různými klikami bafuňářů a lokálních politiků od radnice až po sekretariát. Porážky od mužstev jako Ústí nad Labem, Vrchlabí nebo Prostějov. Střídání šéfů od Ivana Padělka přes Jana Zachrlu, Tomáše Sedláka až po Bedřicha Ščerbana.
Až v posledních letech to začalo vypadat nadějně. Lidé jako Ščerban, trenér gólmanů Petr Jaroš nebo bývalí hráči Petr Vlk, Patrik Augusta či Viktor Ujčík v roli koučů tým pozvedli a navzdory rozpočtu, který nepatřil k nejvyšším, ho dostali na špici první ligy a poté i do baráže.
Před rokem to v ní ještě nevyšlo. Letos ano. A Jihlava je zpátky. Stále jako Dukla, nezměněná značka velké historie.
Milovníci hokejových tradic jí to musí přát.
