O čtyřicet minut mladší Joel Lundqvist je od svého slavnějšího bratra téměř k nerozeznání. Stejné rysy v obličeji, podobné grimasy a totožný úsměv jako Henrik. V civilu byste si je spletli hned. „Taky si nás občas i novináři a lidé na ulici pletou,“ směje se dvojnásobný mistr světa.
Váš bratr je superstar v NHL. Asi často dostáváte od novinářů otázky právě na něj?
Samozřejmě, občas si nás i novináři pletou. Třeba na mezinárodním turnaji, když jsem přišel na rozhovor v obleku, tak si mysleli, že jsem Henrik. Na ulici si nás lidé taky pletou. Je to srandovní. Na ledě nás aspoň rozeznají v pohodě. (směje se).
Nejste už s takových dotazů trošku unavený?
Vůbec ne. Je to hvězda NHL je jasné, že je o něj velký zájem. Navíc náš vztah je speciální, jsme si hodně blízcí. V kontaktu jsme téměř po každém utkání. Nepovídáme si jen o hokeji. Často si voláme, jak se daří tomu druhému, co rodina a tak.
Před lety proběhly spekulace, že byste se mohl připojit k týmu Rangers. Zahrát si se svým bratrem v jednom celku. Co bylo na tom tenkrát pravdy, byli jste opravdu blízko ke splnění společného snu?
To už je poměrně dávno. Když jsem podepisoval novou smlouvu s Frölundou, tak mezi mým agentem a Rangers proběhly nějaké telefonáty. Oni však chtěli čekat, jak se situace vyvine s platovým stropem. Já si však nemohl dovolit čekat a nehrát. Myslím, že jejich zájem nebyl tak žhavý, jak se o tom tenkrát psalo. Je to škoda, mohlo to být speciální si spolu zahrát v NHL. Teď už jsem na to ale starý. (usmívá se).
PLETOU SI NÁS. Joel Lundqvist, dvojče brankářského mága Henrika Lunqvista, hrál v Litvínově v dresu švédské Frolundy.
Ani na velkých mezinárodních turnajích jste neměli příliš štěstí si zahrát spolu viďte?
Není nám moc přáno, to je pravda. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsme si spolu zahráli jedno jediné utkání. Většinou Henry bojoval s Rangers v play-off. Na olympijských hrách jsem zas chyběl já. Vždycky jsme se na mistrovství světa minuli.
Aspoň jste si v NHL zahráli proti sobě. Jak na to vzpomínáte?
Zvláště první utkání proti sobě v NHL bylo hodně speciální. Oba jsme se na to tenkrát těšili. Ještě teď mě mrzí, že jsem mu nedal gól, nějaké šance jsem měl. Byla to jedinečná příležitost. Měl by to pak Henrik pořád na talíři. (směje se)
O dvojčatech se říká, že mají speciální vztah a propojení. Panujete i u vás?
Řekl bych, že jo. Hlavně v dětství jsme trávili všech čas spolu. Ve škole, na tréninku. Oba jsme měli stejné kamarády. Pořád byli spolu. Když je člověk dospělý, tak se to trochu změní. Každý hrajeme jinde, pohybujeme se v jiné společnosti. Přesto kromě mé rodiny je to pro mě pořád nejbližší člověk.
Vzhledem jste si hodně podobní. Platí to i vaší povaze?
V některých věcech ano. Oba jsme hodně pracovití. Henry je více po otci přímočařejší. Otec závodně lyžoval a pak se živil jako instruktor lyžování. Henry je hodně ambiciozní po něm. Já po matce mám klidnější povahu. Doma mám rád všechno uspořádané asi jsme trochu víc pečlivější. Jinak jsme opravdu hodně podobní.
Váš bratr je známý, že si hodně potrpí na nejnovější modní trendy. Jste v tomhle stejní?
Jsme. Také mám rád hezké obleky. Přesto Henry je asi víc extrémní. Rád zkouší novinky, občas i trochu bizarní věci. Přeci jen v New Yorku je daleké více na očích než já. Módu ale máme rádi oba.
K utkání. Litvínov se v lize trápí. Tentokrát ale působil uvolněně a dokázal vás porazit. Nezaskočilo vás to?
Trochu asi ano. Soupeř nás přebruslil, hodně napadal a to nám dělalo velké problémy. Nechci ubírat nic na jejich dobrém výkonu, ale my poslední dvě utkání hrajeme špatně a dnes se to potvrdilo. Nebyl to od nás dobrý výkon a domácí zaslouženě vyhráli. Do odvety se musíme radikálně zlepšit.
V České Republice se hokejová Liga mistrů zatím netěší velké divácké přízně. V Litvínově byl téměř prázdný stadion. Jak je tomu ve Švédsku?
Je to hodně podobné. Pro nás hráče je to velký bonus si zahrát proti týmům z Evropy. Zajímá zkušenost, navíc se člověk i někam podívá. Pro rozvoj hokeje v Evropě je to určitě pozitivní. Bohužel fanoušci to zatím nevzali příliš za své asi nikde.
Litvínov má jednu z nejstarších hal v Čechách, kde se hraje vrcholový hokej. První utkání se tady hrálo už v roce 1955. Máte ve Švédsku taky halu podobně starou?
To už asi ne. Všechny jsou nové nebo kompletně zrenovované. Naše hala byla vybudovaná v roce 1972, ale proběhla tam velká rekonstrukce před několika lety, kdy zvětšili kapacitu na dvanáct tisíc. Tohle je taky dobrá stránka na tom si zahrát Ligu mistrů. Člověk se podívá po Evropě, kde všude se hraje hokej. Je to asi nejstarší hala, ve které jsem kdy hrál.
