Patera s Procházkou jsou věční hokejoví kamarádi. Jako jediní prožili všechny zlaté úspěchy posledních let. Ale jejich šance dostat se do týmu dnes nejsou takové jako dřív. Hrají v ruském Omsku, sešli z očí.
"Vůbec nevím, co mají trenéři za lubem. Ale myslím, že šance velká není," tvrdí Patera. Tenhle podzim je pro ně zvláštní. Po roce se znovu sešli v jednom klubu. Patera v centru, Procházka na levém křídle. Jako by se narodili, aby hráli hokej spolu. Jenže jsou v dalekém Omsku.
Reprezentační trenéři se za nimi ani nepřijeli podívat. "Trochu mě to mrzí," řekl Martin Procházka. "Ale záleží na nich, jestli mají zájem." Možná kvůli ruskému angažmá přijdou o olympiádu. Ale nevypadají, že by litovali. "Byl to krok dopředu. Teď mluvím o naší výkonnosti," říká Patera. "Ruská liga je kvalitní, první hraje s posledním vyrovnaný zápas. To mě baví víc, než když jsme ve Vsetíně vyhrávali o pět gólů."
Rusové je nechali hrát, jak jsou zvyklí. V lize, kde se střední útočníci většinou vracejí, Patera v centru napadá a Procházka na křídle brání. Zkoušejí svou hru s přihrávkami naslepo. "Trenér říká, že jsme mistři na dělání šancí," vypráví Procházka. Gólů ale dávají málo. Dohromady zatím pět.
Když přiletěli z Moskvy, oba hned vzali na ruce své potomky a objali se s manželkami. Bez nich je jim v Rusku těžko. "Musím to zvládnout. Do dubna vydržím, pak se uvidí," říká Procházka.
Doma je čeká jen pár dní. V neděli už budou hrát za národní mužstvo přátelský zápas ve Finsku. Pak čeká Baltika Cup v Moskvě a po něm konečná verze olympijské nominace. "Snažím se nepřipouštět si to," říká Procházka. "Vím, že je to poslední šance a budeme víc sledováni. Ale důležité je, jakou mají o nominaci představu trenéři. Že bych kvůli tomu nespal, to ne."
Patera nečeká, že by moskevský turnaj mohl jeho nominaci ovlivnit. "Mě trenéři znají. Víc překvapit nebo zklamat je nemůžu," vysvětluje. "Myslím, že sestava už je hotová. Že si trenéři nechávají jedno dvě místa."
