Poslední sezona byla pořádně divoká. Nejdřív jste kvůli Kovalčukově smlouvě a platovému stropu hráli jen na tři útoky, tým spadl na dno NHL. A na jaře se pak odpíchl k velké jízdě...
Tam hrála roli spousta faktorů. Přišel nový trenér, nesedl nám systém, do toho ta situace s Kovym. Byla tam nervozita, nevědělo se, kdo zůstane, kdo odejde. Spoustu zápasů jsme prohráli o gól, byli jsme na tom špatně po psychické stránce. Jako kdyby nebyla cesta ven.
Berete tu sezonu jako varování?
Teď už o tom nikdo nemluví, ale znovu máme nového trenéra, trochu jiný systém, nový kluky. Prohráli jsme první zápas, ale není třeba panikařit, měli bychom tomu systému věřit, přizpůsobíme se. Máme kvalitní tým, určitě budeme lepší než loni. I když nám bude chybět zraněný Travis Zajac.
Sýkora? Je to jako za starých časů
Před startem NHL se v New Jersey diskutovalo o tom, kdo bude kapitánem mužstva. Nejste trochu zklamaný, že jím po tolika letech u Devils neste vy?
Já to opravdu nijak neřešil. Řekl jsem trenérovi, aby si nedělal hlavu, že z mé strany není problém. A Zach Parise je tváří týmu i s ohledem na budoucnost, takový ten pravý americký hráč. Má to v sobě. Hokejově je výborný, měl by z něj být dobrý lídr i kapitán. Moc toho nenamluví, ale vede spíš příkladem.
Ohlasy z NHL: |
Vy s ním hrajete v jednom útoku a třetím v lajně je navrátilec Petr Sýkora. Jak tohle spojení vzniklo?
Se Zachem to už bylo dané a bylo potřeba k nám najít křídlo. Syky nám tam vyhovoval nejlíp. Není to takový dravec, ale hokejové myšlení měl z těch křídel nejlepší. Umí rozehrát i dát góla a pak je to o nás, abychom se doplnili.
Sýkora býval v New Jersey váš velký kamarád, teď je zpátky. Prožíval jste jeho letošní příběh?
To jo. Já mám stejného agenta jako on, takže jsem věděl, že poslední tři roky měl zájem dostat se sem na zkoušku a manažer ho nikdy nepozval. Tím, že se zranil Zajac, musí hrát Zubrus centra, a tak se uvolnilo místo na křídle. Asi i z toho důvodu dostal Syky šanci a ujal se toho. V přípravných zápasech udělal maximum a pak šlo o to domluvit se po finanční stránce. Jsem rád, že to pro něj dopadlo.
Vzpomenete si ještě na staré časy? Manažer Lou Lamoriello ho tehdy prý coby divokého mladíka docela cepoval...
Ten cepuje všechny, dodnes. To by jinak nebyl on. Ale je pravda, že náš první tréninkový kemp jsme tady byli s Petrem spolu a on už rovnou zůstal v NHL, kdežto já šel na farmu. Staral jsem se o jeho tátu, který byl se mnou na farmě Albany, protože Petr si myslel, že tam zůstane taky. A letos na začátku kempu jsme oba jeli na náš přípravný zápas do Albany, tak jsme si říkali, že to je jako za starých časů.
V přípravě vám to spolu náramně šlo. Dá se říct, že jste si s Parisem sedli podobně, jako kdysi s Jasonem Arnottem ve slavné "A-line"?
V některých momentech jo, ale už je to devět let. Jsme trochu jinde lidsky i hokejově, ale na tréninku nás to baví. Říkali nám, že jsme hračičky, sehranost byla cítit. Ale hokej je teď desetkrát rychlejší než dřív.
Chtěl bych hrát hokej, v němž se dlouho drží puk
Povídal jste, že kouč Peter DeBoer přinesl do mužstva jiný systém. V čem je největší změna?
V napadání. S bývalým trenérem Lemairem jsme měli vždycky při bránění stažené křídlo hodně před bránu. Když byl v levém rohu puk, tak pravé křídlo muselo jít mezi kruhy nebo před až brankoviště. Teď chce DeBoer, aby křídlo bylo trošičku výš a okamžitě, kdy je náznak, že získáme puk, aby vyletělo ze třetiny. Předtím jsme z pásma nesměli vyjet do doby, než získáme puk na sto procent. I ve středním pásmu máme jiný styl bránění. Tam, kde je puk, zavírá útočník jednu stranu. Říká se tomu "left wing lock", ale nemusí to být levé křídlo.
A v útočné třetině?
Tam zase chce, aby náš obránce byl aktivnější. Aby vyrážel na puky a pak je zodpovědnost útočníka toho beka zajistit. Což jsme dřív nemuseli, protože beci tak nevyráželi, pokud si nebyli stoprocentně jistí. Rozdíl je i v tom, jak si soupeře najíždíme. Bude to chvilku trvat, než si člověk zvykne.
Je hokej agresivnější než dřív? Jaromír Jágr mluvil o tom, že v NHL už není past středního pásma.
Já myslím, že tu pořád je. Na tom není nic špatného hrát tu past. Aspoň člověk zbytečně nevydá energii na nějaké lítání vepředu. Pokud máte pět hráčů, co se perfektně doplní, tak jo, ale jakmile je tam třeba jeden, co si nerozumí s dalšími, tak tam pak jezdíte zbytečně.
Tu past vlastně vymyslelo vaše New Jersey v devadesátých letech.
Jo, s tím přišel tehdejší trenér Jacques Lemaire. Pak se to rozšířilo po celé NHL. Tenhle systém šetří síly, když pak získáme puk, máme energii na útok. Mám rád napadání, ale v pravou chvíli. Bez puku se nemá cenu zbytečně honit, lepší je dostat soupeře do pozice, kdy ho ztratí, a pak vyrazit.
Vám tenhle zataženější styl vyhovuje?
Mně se líbí, když mužstvo hodně drží puk. Jako třeba Barcelona ve fotbale, to je paráda. Tam si to dávají, nepůjčí soupeři balon. Tak by se měl hrát i hokej.
To už dnes v té rychlosti asi nejde.
Třeba Detroit tak hraje. Oni drží puk, nikam se neženou, a když to nejde, klidně to vezmou zpátky a rozjedou útok znova. Dalších sedmadvacet mančaftů jen lítá nahoru dolů. Dřív se takhle hrálo v Evropě na větším kluzišti. Dělali to třeba Rusáci. Ale to už bylo dávno. Dnes je hokej úplně jiný.
