Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Erat: Těším se, že si zahraju v útoku s Eliášem

Martin Erat (vlevo) z Nashvillu se přetlačuje o puk s Zetterbergem z Detroitu. | foto: Reuters

24 2008
Nashville, Praha - Snaha zkontaktovat se s koučem hokejové reprezentace byla pro Martina Erata složitější než jednání s klubem. "Měl jsem na Martina špatné číslo. On mi pak volal zpátky. Jenže já měl zmeškaný hovor, ale nevěděl jsem, že je to on, protože měl skryté číslo," vysvětloval trenér národního týmu Alois Hadamczik.

Přesto mu mohl nakonec útočník Nashvillu oznámit, že s ním může pro mistrovství světa počítat.   "Už se těším," říká 26letý Erat.

Jak jste věděl, že vám kouč Hadamczik volá, když vás sháněl na špatném čísle?
Ne špatném, ale starém čísle. Už používám jiné. Ale když jsem se podíval na starý telefon, tak jsem viděl, že mi pan Hadamczik volal. Tak jsem se mu sám ozval zpátky.

A už vám teď nic nebrání, abyste se připojil k týmu?
Záleží ještě na tom, jestli za mě svaz zaplatí pojistku. To už je ale otázka jednání s mým agentem. To by neměl být problém.

Vy jste měl jasno hned, že chcete na mistrovství světa jet?
Určitě. Dosud jsem byl jen na jednom šampionátu. A nikdy nevíte, co se příští rok stane, takže když bude šance, tak jsem chtěl jet.

A jak je na tom váš spoluhráč Marek Židlický, o nějž kouč Hadamczik hodně stojí?
Mluvil jsem s Márou naposledy včera. On měl nějaké problémy, nejen zdravotní. Ale o tom bych já nechtěl mluvit, to musí Marek probrat s trenérem Hadamczikem. Měl problémy s kolenem a bokem, takže nevím, jestli bude schopný přijet.

Vaši účast si hodně přál Patrik Eliáš. Měli byste spolu hrát v prvním útoku. Už jste se o tom bavili?
My jsme v kontaktu po celý rok. Známe se odmalička, jsme oba z Třebíče. Těšíme se na to, jak si spolu zahrajeme, to je jasný.  Měli jsme už šanci si spolu zahrát na olympiádě v Turíně, ale to se Patrik zranil hned v prvním zápase. Jsem rád, že teď jede.

V sezoně hrál centra. Myslíte, že jej bude hrát i v reprezentaci?
On hrál centra už i minulý rok, pro něj to není žádný problém. Navíc podle stylu hokeje, který se hraje v nároďáku, je jedno, jestli hrajete centra nebo křídlo.

Jak hodnotíte sezonu v Nashvillu po vyřazení v prvním kole play-off?
Loni bylo to zklamání horší. Teď se na nás nikdo nezlobil, že jsme vypadli zrovna s Detroitem  (2:4 na zápasy). Po těch odchodech (klub opustili Vokoun, Forsberg, Kariya)  nám nikdo nevěřil. A nakonec jsme možná mohli jít i dál, ale zranili se nám klíčoví hráči a neměli jsme za ně náhradu.

V rozhodujícím utkání (0:3) brankář Ellis navíc dostal první gól střelou přes více než polovinu hřiště.
Byl to nešťastný odraz puku. Vinit ho, že jsme vypadli, je ale nesmysl. Naopak. Dan nám na konci základní části spoustu zápasů vyhrál.

Co se týká zranění, kuriózní bylo v případě vašeho kapitána Arnotta. Po gólu, který vstřelil, na něj ruský spoluhráč Radulov radostí skočil tak, že mu způsobil otřes mozku.
Stalo se, s tím se nedá nic dělat. Arnyho pak bolela hlava. A poslední dva zápasy nehrál.

Vyčítali to pak Radulovovi v klubu hodně? Už jste takové zranění vůbec někdy zažil?
Něco takové jsem viděl poprvé. Je to těžké, Radulov je mladý hráč, měl prostě radost z gólu.

Vás už v reprezentaci budou brát jako zkušenějšího hráče, nejedete na šampionát jako neznámý mladík. Jste na tuto roli připraven?
Počítám s tím, že se ode mě bude počítat víc. Už nejsem žádný nováček. Ale na to jsem zvyklý i z klubu, není to pro mě novinka. Navíc máme dobrý tým, dobré hráče. Můžeme uspět.

V Nashvillu vám končí smlouva. Hraje to roli při rozhodování, zda jet na mistrovství světa?
Určitě. Když se zraním, tak to pro mě bude při vyjednávání o nové smlouvě horší. Nadruhou stranu mi končí smlouva a můžu si dělat, co chci.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze