V utkání s Kadaní rozsekl tvrdou ranou od modré čáry dlouho trvající bezbrankové skore a nastartoval tak svůj staronový klub k vítězství.
„Byl to nacvičený signál, útočník vyhraje vhazování, spoluhráči odstaví soupeře a já pálím od modré,“ popsal Meňhart situaci, při níž padl jeho letošní třetí gól.
Jeden z nich zaznamenal právě během třebíčské štace, kterou hodnotí jen pozitivně. „Začátek sezony mi moc nevyšel, jednou jsem hrál, podruhé ne, proto jsme se s vedením Boleslavi dohodli, že bude lepší, když se rozehraju někde, kde budu nastupovat pravidelně.“
V celku Horácké Slavie hned pronikl mezi nejlepší, trenéři ho posílali na led v první pětce. „Hrál jsem třicet minut za zápas,“ pyšní se. „Jen úkoly jsem měl trochu jiné než v Boleslavi, při přesilovkách jsem čistil prostor u soupeřova brankoviště,“ popsal stokilový a 192 centimetrů vysoký obr svou náplň práce.
„V herním pojetí obou mužstev jsou také rozdíly. Tady jsme déle spolu, mančaft je zkušenější a vyzrálejší. Třebíč má hodně mladých kluků, navíc jen za měsíc mého působení tam přišlo šest nových hráčů. Celkově má Boleslav určitě kvalitnější tým,“ porovnává šestadvacetiletý odchovanec Litvínova.
Podpora boleslavského publika ho potěšila. „Chtěl bych fanouškům poděkovat, jejich přízeň mě hodně povzbudila. O tom, že tady lidi vyvolávali můj návrat, jsem věděl od kamarádů.“ Třebíč o něj měla zájem, chtěla ho získat natrvalo, ale Mladá Boleslav odmítla.
Mimo jiné i proto, že výměna opačným směrem se vůbec nepovedla. Kříž totálně vyhořel, nastoupil jen třikrát a pokaždé byl stažen ze hry po první dvacetiminutovce.
Meňhartův návrat tak pomohl vyřešit i problémy s marodkou mezi boleslavskými beky. „Je vidět, že se v Třebíči rozehrál, v Prostějově i doma podal velmi dobrý výkon, momentálně určitě patří do naší základní sestavy,“ pochválil svého nedávného spoluhráče asistent mladoboleslavského trenéra Jiří Kročák.
