Zrovna byl v práci a seděl za volantem. Vtom mu zazvonil telefon a na druhé straně se ozval trenér Motoru Antonín Stavjaňa. „Zítra tě čekám na tréninku, přijeď.“
Tak vypadal lednový příchod 23letého hokejového útočníka Filipa Vlčka a rodáka z Písku do Českých Budějovic.
Původně měl doplnit sestavu, protože měl Motor hodně marodů. Zůstal ale dodnes, ve čtvrtfinále play-off s Přerovem už dal gól, a zahrál si dokonce ve druhé formaci.
„Už se mi moc k odtahovové službě vracet nechce. Pokud by to bylo možné, tak bych rád s profesionálním hokejem pokračoval,“ směje se Vlček, který ještě na začátku letošního roku hrál za druholigový Písek a hodně mu pomáhal svými body.
Zatím je to pro vás úspěšná sezona. Z druhé ligy jste se dostal až do semifinále druhé nejvyšší soutěže...
Hrál jsem rok v Rakousku v Zell am See, kde jsem byl spokojený. Pak mi tam další angažmá nevyšlo a přišel s nabídkou Písek. Mohl jsem být doma, vzal jsem to. I další sezonu jsem v Písku zůstal, protože jim vždycky rád pomůžu. Potom se po Novém roce ozvaly České Budějovice.
Čekal jste to?
Nějaké body jsem ve druhé lize dělal a přál jsem si, aby mi nabídka přišla. Ale že to bude zrovna Motor, to jsem fakt nečekal a doteď tomu nemůžu pořád uvěřit, že hraju za Budějovice a postoupil jsem s nimi dál.
Když vám volali z českobudějovického klubu, dali vám také čas na rozmyšlenou?
Tady přece nebylo o čem přemýšlet. Nevím, jak to přesně vzniklo, asi mě Motor sledoval už delší dobu. Tehdy tu byla velká marodka, chyběli jim útočníci, tak mě zkusili. A jsem tu dodnes a udělám maximum pro to, abych v Motoru zůstal.
Trenéři k vám mají důvěru, hrajete stabilně v základní sestavě. Asi jste spokojený, že?
Ze začátku to bylo pro mě těžké. Neměl jsem moc natrénováno, protože tady v Motoru jsou úplně jiné tréninky než v Písku. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozehrál. A vůbec jsem nečekal, že dostanu takovou důvěru, za to jsem moc rád.
Co vám dělalo při přechodu z druhé do první ligy největší problémy?
Možná bych uvedl právě tu fyzičku, sílu a rychlost. Vždyť jsem normálně chodil do práce, odtud jsem pak šel na trénink a pak hned spát. Ale v herním systému Budějovic až takový problém nebyl, stačilo mi pár tréninků, abych si ho zažil.
Když zmiňujete zaměstnání, pracoval jste v odtahové službě. Co bylo vaší hlavní náplní?
Klasicky jsem chodil od půl osmé do čtyř do práce. A dělal jsem tam vše, co potřebovali. Vyměňoval jsem kola, čistil auta, a když zavolali lidé na službu, tak jsem jel na odtah. Třeba k bouračce. A vybavuju si, že můj první odtah byl hned smrťák. Nic příjemného to nebylo.
Jak to váš zaměstnavatel přijal, když jste mu oznámil, že s prací končíte a jdete hrát za Motor?
Táta mého šéfa zná, takže to bylo celkem v pohodě. Musím jim za to poděkovat, že mě tak rychle pustili. V tomhle problém nebyl.
Když jste rodičům oznámil, že končíte s odtahovkou a jdete hrát za Motor, co vám na to řekli?
Byli rádi, to je jasné. Navíc táta je trenér, takže to sleduje a byl spokojený z toho, že mi ještě vyšlo nějaké dobré angažmá. Stejně jako já i on doufá, že mi vydrží co nejdéle. Tak snad zase nebudu muset sednout zpátky do auta.
Měl jste jako jihočeský hokejista v minulosti sen či přání hrát za České Budějovice? Přeci jen je to největší klub v kraji.
Už dříve jsme spolu nějaké kontakty měli, když jsem byl mladší. Nevím už proč, ale dal jsem v šestnácti přednost dorostu v Mladé Boleslavi. Byl jsem i ve Spartě půl roku. Nevím, proč jsem vždycky jezdil takovou dálku, když Budějovice jsou autem od Písku vlastně kousek. Teď jsem za Motor ale hrozně rád.
Píseckých odchovanců mají teď České Budějovice v týmu docela dost...
Davida Gábu, Tomáše Nouzu a dřív tu byl i Ladislav Marek, který už odešel. Anebo i Roman Vráblík, ten už ale bydlí jen v Budějovicích. A já tedy, je nás tu dost. I proto se občas domů svezu s Tomášem Nouzou, nebo jedu sám, či přespím u nás na chatě v Nové Vsi.
Máte za sebou první play-off v Motoru. Ve čtvrtfinále jste Přerov přehráli 4:0 na zápasy. Čekal jste, že to bude výsledkové až tak snadné?
Kluci mi říkali, že loni to byla s nimi celkem řežba. Už byli unavení a my jsme fakt rádi, že jsme postoupili tak rychle. Ale každý zápas byl hodně vyrovnaný. Hlavně první, který jsme dokázali otočit a ukázala se tam pravá síla našeho týmu. Venku jsme se zase perfektně bránili. Fakt dobře nám zachytal Petr Kváča.
Sledujete stále výkony vašich bývalých spoluhráčů z Písku?
Pořád mě mají uvedeného ve své skupině na internetu. Takže to sleduju. Docela jsem koukal, že play-off s pražskou Kobrou ještě nezabalili a sérii otočili na 2:2 na zápasy. I když pak dostali dvanáct gólů, to jim moc nevyšlo. (rozhovor vznikal před šestým úterním zápasem hraným v Písku, ve kterém Písek prohrál a skončila mu sezona)
Zahrál jste si také jedenáct utkání za extraligovou Plzeň. Byl to zatím pro vás vrchol vaší dosavadní kariéry hokejisty?
Štve mě, že jsem tam nedal ani jeden gól, protože šancí jsem měl opravdu dost. Pak do týmu přišli noví hráči a pořád v Plzni hrál třeba Martin Straka či Radek Duda, i proto šancí ubývalo a nakonec mě poslali do Mostu, kde to nebylo nic moc. Pak jsem se zase vrátil do Plzně, ale do juniorky, se kterou jsme vyhráli medaili. Ale zahrát si tehdy v extralize s Martinem Strakou bylo něco vynikajícího.
