Napadaly ho všelijaké myšlenky.
"Třeba co budu dělat, jestli je má kariéra v háji, zda mě v životě bude ještě něco bavit tak jako hokej. Pak jsem ale zjistil, že jsou na světě jiné věci."
Fischer prožíval těžké chvíle, přesto je nyní za srdeční kolaps paradoxně rád.
"Začal jsem přemýšlet úplně jinak. Uvědomil jsem si, co je v životě důležité. Všechno se rázem absolutně změnilo. A k lepšímu. Nikdy jsem nebyl šťastnější," vyznal se Fischer americkým novinářům.
Rodák z Hořovic u Berouna teď nejvíc touží po návratu na led. Nebude to ale nic jednoduchého. Moc dobře ví, že skutečné šance jsou malé. Přes všechno ale neztrácí naději a nemíní se svého snu vzdát.
"Nevidím důvod, proč bych měl oznámit konec kariéry. Je mi teprve šestadvacet, a i kdyby mi léčba měla zabrat víc času, než jsem předpokládal, tahle věc mě drží nahoře, motivuje mě k další práci. Hokej miluju. Rozhodně se nebudu vzdávat."
Fischer svým snem žije. Velmi často chodí na tréninky Red Wings, na detroitském stadionu tráví hodně času. Co když ale jednou bude muset přiznat, že si už nezahraje?
"Samozřejmě, že takový den jednou přijde. Nevěřím ale, že je to dnes. Je příliš brzo," doufá bývalý reprezentant.
Už nyní je však jasné, že rozhodnutí, zda se Fischer vrátí na led, neleží pouze na něm. Záležet bude na postoji pojišťovny i klubu, který rozhodně nechce nic riskovat.
"Nejdřív ze všeho se musím uzdravit. Nejsem naivní, abych si myslel, že když projdu několika vyšetřeními, budu moct zase hrát," tuší robustní obránce, který nevyloučil, že by v budoucnu mohl trénovat nebo dělat skauta.
"Abych o návratu mohl vůbec začít přemýšlet, musím být zdravější než všichni ostatní."
Jedenadvacátého listopadu to bude rok, co se Fischer během zápasu s Nashvillem bezvládně zhroutil na střídačce. Nebýt okamžité lékařské pomoci, mohl zemřít. Jeho srdce se tehdy rozběhlo jen díky defibrilátoru.
Mistr světa z Vídně a držitel Stanley Cupu po této děsivé události prožil podle amerického listu Detroit News ještě dvě srdeční slabosti. Teprve potom začal lehce a velice pozvolna znovu trénovat.
"V tu chvíli se mi ulevilo. Vždycky jsem byl zvyklý trénovat hodně tvrdě, a když mi to bylo odepřeno, cítil jsem se zvláštně," vyprávěl Fischer, jenž už během uplynulého play-off létal s Detroitem za zápasy do Edmontonu. "To mi dost pomohlo."
Zajímavé je, že Fischer od osudového okamžiku nestál na bruslích ani ještě neměl v ruce hokejku. Nařídil mu to tak doktor.
"Láká mě to však čím dál víc. Zvlášť, když se cítím líp. Každý den si v tréninku přidávám, můj stav se zlepšuje. Netuším, jak se všechno bude vyvíjet, ale za poslední tři čtyři měsíce jsem udělal velký pokrok," libuje si.
Jak vidno, Fischer návratu podřizuje téměř vše. Změnil svůj životní styl, upravil si jídelníček, celé léto procestoval po doktorech, aby mohl porovnávat jejich názory. Oporu má i v klubu a spoluhráčích, kteří ho udržují v dobré náladě. Dočká se tedy vysněného návratu?
