Odpuzují ho reklamní akce, televizní show a autogramiády. Neprahne po oprašování svého jména v médiích. "Nemyslím si, že bych byl taková perla," přidává další důvod. Snad jen pár let však potrvá, než se jedenadvacetiletý zadák v opravdovou hvězdu promění. Stabilně se zlepšuje a už třetí rok tráví málem každý den s Yzermanem, Fjodorovem nebo Shanahanem.
Jedině tenhle svalnatec se uchytil ve zkušené sestavě kouče Bowmana, aniž by se aspoň blížil třicítce. Fischer se rozhlíží po věhlasném personálu v kabině a praví: "Spousta z nich by mi mohla dělat taťku. Loni tu ještě byl Larry Murphy, co hrál první zápas v NHL, když mi byly dva měsíce."
Pochází z Berouna, do zámoří odešel v sedmnácti. V Detroitu žije bez přítelkyně. Nevadí mu samota. "Holky stejně vidí akorát dolary. Ale prát a uklízet by tady žádná nevydržela víc než měsíc. A utekla by domů."
O hokeji ví každou maličkost. Kolik vydělává brankář Osgood, kolik lidí si Colorado vybralo v prvním kole draftu 1998. Uctívá detroitské legendy Howa a Lindsayho, které se co chvíli zastaví v šatně.
"Ted Lindsay třeba přijde a pozve mě na svůj dobročinný golfový turnaj," řekne dojatě. "To on se kdysi zasloužil o vznik hráčské asociace, on první stávkoval a díky němu se dnes máme tak dobře." Podobným tónem promluví o reprezentaci. Zdaleka to nezní jako odbytá fráze:
"Myslím, že je skvělé být Čech. Já jsem na to pyšný. A hrát na olympiádě? To by byla velká čest!"
Jiří Fischer stále zdokonaluje svou výtečnou kondici, s pukem si dovolí stálevíc. Znalci obdivují jeho možnosti. Jednou může být trumfem národního týmu. Potom by však své inkognito ve vlasti asi neuhájil.
