V Písku jsou dobří kluci, myslím, že je tam dobrá parta i vedení. Se všemi jsem se domluvil a zatím všechno klape.
Za týden by vám mělo hostování skončit. Počítáte s návratem do Třebíče, nebo spíše s tím, že se to ještě prodlouží?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Jestli se vrátím do Třebíče, budu rád především kvůli rodině, protože odtud pocházím, mám tam děti. Pokud ale nastane alternativa, že zůstanu v Písku, nebudu moci nic dělat, budu to muset jako profesionál překousnout a makat tam.
Pro rodinu asi není současná situace ideální.
Máme dvě děti, takže největší problém byl obstarat věci ohledně školky, školy, vypravování dětí, protože manželka pracuje. Naštěstí ale máme hodné babičky, které nám pomáhají. Doufám, že se to zvládne, zatím nám to klape.
Téměř celou kariéru jste strávil v Třebíči, máte tam spoustu kamarádů. Jistě jste s bývalými spoluhráči stále v kontaktu...
O víkendu jezdím domů. Se starými známými, se kterými jsem hrál deset patnáct let, s Jirkou Olivou a dalšími kluky si voláme hodně často. Zprávy z Třebíče mám vlastně z první ruky.
V sobotu vás čeká zápas právě proti Horácké Slavii. Těšíte se na něj, nebo máte spíše smíšené pocity?
Bude to divné, nastoupit proti klukům, s nimiž jsem tak dlouho hrával. Mám už ale něco za sebou, nemám být z čeho nervózní a na utkání se dobře připravím. Půjdu do toho naplno, po hlavě. Budu se snažit podat co nejlepší výkon, abychom Třebíč porazili. Je tady totiž i nějaké finanční ohodnocení za vyhraný zápas.
K vítězství jste měli blízko už v minulém kole v Jihlavě. Nakonec jste prohráli v prodloužení...
Věděli jsme, že Jihlava má výborné přesilovky, a tak jsme se snažili nebýt vylučovaní. Jenže rozhodčí hodně trestal na obou stranách. A nejvíc gólů padlo právě v početní převaze. Mrzí mě, že jsme ještě čtyři minuty před koncem vedli, ale nedotáhli to do zdárného konce.