Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Gólman Altrichter byl emigrant i mrtvola

Zlín - Slavia: Zlínský brankář Martin Altrichter chytá proti svému bývalému týmu. | foto: Dan MaternaMF DNES

22 2004
Jihlava - Za posledních osm let vystřídal deset klubů. Každý jiný hokejista by tolik změn asi těžko strávil. Jednatřicetiletý brankář Martin Altrichter se jim však nebrání. „Sice už jsem si říkal, že bych alespoň dva roky chtěl být na jednom fleku, protože neustálé stěhování není zrovna příjemné. Ale na druhou stranu mi to zase tolik nevadí, takhle poznám spoustu nových lidí,“ říká gólman Zlína, letošního vítěze extraligy.

"Rodina všechno snáší v pohodě, manželka mně moc pomáhá. Bavili jsme se už o tom, kde bychom chtěli zakotvit. Pro mě je ale stěžejní, abych sehnal rybník. To je pro mě základ. Jsem rybář, chci svůj rybník."

Trvalé bydliště máte v Praze, jenže v rodné Jihlavě jste si nedávno otevřel restauraci Alcatrust, o kterou se musíte starat.
Kvůli hospodě jsme vesměs víc v Jihlavě, ale každopádně jsme dost rozlítaní. Třeba i Zlín teď půjde trochu stranou. Máme do 10. května volno, takže tam se moc zdržovat nebudu. Zatím.

Co vůbec název Alcatrust znamená? Asi souvisí s vaší přezdívkou Alkáč.
Jasně, souvisí... A je to: Víra v alkohol. (úsměv) Vždycky jsem si myslel, že hodně vydržím... Ovšem to jsem pořádně neznal kluky ze Zlína, třeba Rosťu Vlacha s Mírou Okálem. To jsem opravdu ještě neviděl. Proti nim jsem ve slavení mladší žák.

Ve Zlíně jste se dočkal svého největšího úspěchu v kariéře. Vzpomenete si, kdy vám naopak bylo nejhůř?
Když mě ze Slavie vyměnili za Jardu Blažka do Olomouce, která nebyla zrovna finančně stabilní. Půl roku jsem tam ani nedostal výplatu. Tam už to bylo tak na hraně, že jsem řešil, jestli si koupím pět rohlíků a jeden sýr, nebo tři rohlíky a dva sýry. Díky téhle situaci jsem se rozhodl, že si svoji současnou manželku vezmu, protože to se mnou přestála.

Kdo je Martin Altrichter

■ Jednatřicetiletý hokejový gólman, šoumen a světoběžník je odchovancem Jihlavy, kde však chytal jen v mládežnických týmech.

■ Později přestoupil do Slavie Praha, se kterou vybojoval v roce 1994 postup do extraligy.

■ V nejvyšší soutěži chytal i za Plzeň, Olomouc, Opavu, Havířov a Znojmo, mezitím v 1. lize za Rosice a Chomutov.

■ Má za sebou také dvě zahraniční angažmá, krátce totiž působil ve slovenském Trenčíně a německém Oberhausenu.

■ Na začátku uplynulé sezony podepsal smlouvu ve Zlíně, s nímž se před dvěma týdny radoval z mistrovského titulu.

■ Reprezentant v in-line hokeji.


To však nebylo jediné složité období ve vašem životě. Už jako šestnáctiletý jste emigroval do Německa.
To je pravda. Jeli jsme tehdy se starším dorostem Dukly na zájezd do Francie, Švýcarska a Německa. Dostal jsem laso z Hedosu Mnichov, který startoval svoji slavnou éru. Nakonec jsme se společně se Šotkem (spoluhráč Roman Šotola - pozn. aut.) rozhodli, že tam zůstaneme. Bohužel jsme nevěděli, že osmnáct měsíců nesmíme nastoupit k utkání. Šotek tehdy neuměl německy vůbec a já měl jen základy ze soukromých lekcí. Ze začátku nám bylo hodně smutno. Potom už jsme to jakž-takž zvládali, i když Šotek se pořád chtěl vrátit. Já jsem ale tehdy řekl ne.

Jenže nakonec jste se stejně vrátili.
Jenom díky nedorozumění. Naši neměli telefon, takže jsem volal k babičce. Jednou jsem byl domluvený s mámou, že u ní bude. Jenže nebyla a telefon vzala babička. Brečela mi do ucha a nebyla schopná nic říct. V ten moment jsem se zařekl, že pokud je máma v pořádku, vrátím se. Nakonec vyšlo najevo, že se jenom zdržela ve školce, kde pracovala.

Ani po návratu jste to neměl jednoduché.
Okamžitě nás oba vyhodili z Dukly. Naštěstí byl v Jihlavě extraligový dorost Modety, i když také tam jsem to měl těžké. V té době jsem totiž začal chodit s Kamčou Ujčíkovou (sestra Viktora Ujčíka - pozn. aut.) a její táta, můj trenér říkal: „Kdo sáhne na Kamilu, tomu zpřerážím pracky.“

Neměl jste po návratu problémy se Státní bezpečností?
Byli jsme dvakrát na sedmihodinovém výslechu. Něco jsme jim tehdy napovídali, naštěstí jsme měli připravenou přijatelnou verzi. A byl pokoj.

Proč jste se vůbec rozhodl pro útěk? Hrály v tom roli hlavně peníze nebo i politické přesvědčení?
Jednou v létě dovalil Ondra Vetchý na chatu na Okrouhlík 2000 slov. Tak jsme tam všechno rozebírali. Měli jsme tam sud, kytary... A najednou blesky z roští. Fotili si nás estébáci. Trochu jsme je tam honili a někoho i zvixovali. Právě ty hovory s Ondrou mě trochu naočkovaly, že bych tady nechtěl být. Až pak, když jsem utekl, mi docházelo, co jsem vlastně ztratil: kamarády, rodinu. Bylo mi tam dost smutno.

V té době jste ještě chodil do školy. Jak vás přijali vaši učitelé a spolužáci?
Nastupoval jsem akorát do prváku... Měl jsem pak asi sto šedesát neomluvených hodin. Byla kvůli tomu i dvojka z chování. Pan ředitel mi tehdy řekl: „Ty vole, proč ses vracel?“ To samé i třídní učitel. Na nové spolužáky jsem si zvykal hned na bramborové brigádě. Vzal jsem tam flašu a vyřídili jsme to.

V Jihlavě jste nakonec nikdy nechytal za A-mužstvo. Toho jste se dočkal až ve Slavii Praha.
První půl rok jsem se ale trápil, Praha pro mě přece jen byla obrovská změna prostředí. Naštěstí mi pomohl Ondra Vetchý, který mi sehnal bydlení hned nad Činoherním klubem. Hodně mě podržel i tehdejší trenér a generální manažer Slavie Tomáš Herstus. Věděl, že ve mně něco je. Bylo tam pět gólmanů a měli zůstat jenom tři. V době, kdy se o tom rozhodovalo, jsem přitom neměl na to, abych tam zůstal. Pak jsem jim to ale vrátil v play-off a další rok, kdy jsme postoupili do extraligy.

Zmínil jste Činoherní klub, naučil jste se chodit do divadla?
Byl jsem tam skoro každý den. Chodil jsem tam i v pyžamu. Vždycky, když vylezli lidi o přestávce, vlezl jsem do šatny a seděl tam s herci. Pepík Abrhám hrál na klavír, pilo se vínko. Všechny hry, které v té době byly, jsem viděl. Když jsme potom se Slávkou postoupili, tak jsem tam pozval spoluhráče a vlítl jsem i na jeviště. Museli mě tedy trochu naložit a ukecat, ale hrál jsem ve hře Sex noci svatojánské - mrtvolu přikrytou pytlem. Ležel jsem tam a pořád zvedal ruku a dělal na spoluhráče kraviny, aby věděli, že jsem to já. Celé divadlo se bavilo a Petr Nárožný z toho byl úplně nadšený. Říkal, že o tomhle divadlo je, lidi se prý musí hlavně bavit. Myslím si, že mi z Činoheráku všichni fandili a fandí.

Autoři:




Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 0 0 0 0 0 0:0 0
2. Pardubice 0 0 0 0 0 0:0 0
3. Olomouc 0 0 0 0 0 0:0 0
4. Sparta 0 0 0 0 0 0:0 0
5. Zlín 0 0 0 0 0 0:0 0
6. Vítkovice 0 0 0 0 0 0:0 0
7. Třinec 0 0 0 0 0 0:0 0
8. Jihlava 0 0 0 0 0 0:0 0
9. Chomutov 0 0 0 0 0 0:0 0
10. Hr. Králové 0 0 0 0 0 0:0 0
11. Kometa 0 0 0 0 0 0:0 0
12. Ml. Boleslav 0 0 0 0 0 0:0 0
13. Litvínov 0 0 0 0 0 0:0 0
14. Liberec 0 0 0 0 0 0:0 0

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze