"Opravdu to prožíval. Až to bylo někdy pro ostatní hodně zábavné," směje se Hronek. Večer pak doma všechno probírali. A mladý Hronek ukázal, že se jeho otec nerozčiloval nadarmo.
Když dostal příležitost, zazářil. Není to vysoký a mohutný gólman, který by vyplnil celou branku, ale využívá své mrštnosti a tým se na něj může spolehnout. Ze čtrnácti zápasů má sedm výher a za pět týdnů si prožil chvíle nejsladší i hodně trpké.
Když proti Pardubicím vychytal svou první nulu v extralize, hned ve dveřích šatny mu spoluhráči oznámili, kolik přispěje do pokladny mužstva.
Po třetím gólu od Zlína ho trenéři odvolali z branky. Sám by z ledu neodešel, na to se cítí ještě mladý. "No, nic moc," povzdechl si jen.
Ale stejně jako Málka jej postihlo zranění. Poslední dva zápasy před reprezentační pauzou už neodchytal. V utkání s Karlovými Vary si naštípl krční obratel a tři týdny musí odpočívat.
Přišel tak o turnaj juniorů ve Finsku, poslední šanci ukázat se trenérům před prosincovým mistrovstvím světa "dvacítek" v Pardubicích a Hradci Králové. Dostat se do výběru, po tom Hronek moc touží.
Až se uzdraví, vrátí se do druholigových Benátek a slávistického juniorského týmu. Ve Slavii zůstává bezkonkurenční dvojkou a doufá, že mu úspěchy vynesou místo v první lize.
