Vždyť jsou ale gólmani, kteří chytají i po čtyřicítce.
To ano, ale taková nabídka by se nemusela opakovat. Vzal jsem si den na rozmyšlenou, zvážil všechna pro a proti a zjistil jsem, že pro mě začíná nová etapa. Stejně by to přišlo za rok nebo za dva. Ještě jsem zvažoval alternativu, že bych to dělal a při tom i chytal, ale to by asi nešlo. Nedělalo by to dobrotu.
Takhle vám ale unikne sen zachytat si proti synu Filipovi.
Taky jsem to zvažoval, ale už se nedá nic dělat. Alespoň jsme proti sobě byli v první lize na střídačkách a v extralize jsme byli oba v jednom kole. Prostě všechny sny se nemůžou splnit.
V kariéře jste prošel deseti kluby. Na který vzpomínáte nejraději?
Na každý, protože každé angažmá mi něco přineslo. Sice někdy byl odchod nepříjemný, ale když se dívám zpátky, tak jsem se svou kariérou spokojený. Mohl jsem sice dosáhnout více, ale už to beru jako minulost.
Nebude vám přece jen chybět zápasové napětí? Je odchod z branky definitivní?
Nostalgie mě ještě nepřepadla. Ale manželka mi říká, že to na mě přijde, až se začne zase hrát. Na to jsem sám zvědavý. Odchod je pro mě jednodušší v tom, že budu dělat v klubu i trenéra gólmanů. Kustodovi jsem říkal, ať mi výstroj nechá, pořád se budu snažit se hýbat.
Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
Titul s Duklou Jihlava. Byl jsem tam jako druhý gólman, ale byl jsem u toho. A taky to, že jsem byl v reprezentačním béčku.
Na co byste naopak nejraději zapomněl?
Na sestup s Duklou Jihlava po baráži se Znojmem. To bylo hodně nepříjemné a padlo kolem toho hodně nepravd, což se děje v každé baráži. To pro mě bylo obrovské zklamání.
V Havířově, kde jste strávil tři poslední sezony, jste se stal sportovním manažerem a trenérem brankářů. Co čekáte od své nové práce?
Chceme klub dostat úplně někam jinam. Máme vizi, kterou chceme časem představit. A já doufám, že to vyjde. Sportovního manažera jsem chtěl dělat vždycky a tenhle sen se mi vyplnil. Jak budu úspěšný, to záleží hlavně na mně a na lidech okolo mne. Teď jsem ještě začátečník a musím se hodně učit.
