Na osmi velkých turnajích s reprezentací získal čtyři medaile: stříbro a třikrát bronz. Na posledních dvou podnicích však ztroskotal ve čtvrtfinále. Tým pod jeho velením nedokázal strhnout fanoušky. Působil opatrně, zastarale, mdle.
On extrémně špatně snášel kritiku. Choval se podrážděně. Otázky na případné odstoupení označil za účelové. V pondělí oznámil rezignaci. Byl při tom dál zatrpklý. Útočný.
Je to pro něj drásavý konec. Vždyť opravdu byl - svým způsobem - úspěšný. Místo u "nároďáku" považoval za kariérní vrchol.
Vypracoval se ze zarputilého útočníka druholigové Tatry Kopřivnice. Inspiroval se bratrem Evženem, jenž dovedl fotbalový Baník Ostrava ke dvěma titulům. Ač se sám nesmírně snažil, nikdy si nevydobyl podobnou úctu u kolegů, hokejových příznivců ani odborníků.
Hráči si o něm vyprávěli vtipy
Medaile jako kouč sbíral i v extralize. Nerad to slyší, ale ani jedna není zlatá. Nástupu k reprezentaci byl blízko v roce 2002, kdy ve volbách na svazu těsně podlehl soku Lenerovi. Ctižádost vysokému muži z Kravař nepovolila kapitulovat.
V zákulisí si leckdy pomáhal lobbingem. Jistými prostředky uměl získat vlivné lidi. To se projevilo třeba na jaře 2005, kdy se u nároďáku stal Růžičkovým nástupcem. Překvapivě dostal přednost před Vůjtkem.
Vzestupy a pády kouče Hadamczika
|
Hned na prvním velkém turnaji pak málem dramaticky skončil. V průběhu olympiády v Turíně jeho nadřízení zvažovali, že ho odvolají. U hráčů měl chatrný respekt. Rozhádal se s asistenty, nicméně jeden z nich odmítl nabídku okamžitě jej nahradit.
Češi navzdory všem turbulencím dosáhli na bronz. Na jaře pak na šampionátu v Rize vydřeli stříbro. Hadamczik "plackami" zacinkal, kdykoliv se proti němu někdo ozval.
Stával se čím dál kontroverznější postavou. Budil nedůvěru a podezření podnikatelskými aktivitami. Postrádal charizma přirozených bossů Hlinky a Růžičky. Hokejisté si o něm vyprávěli historky a vtipy.
Zároveň se ho však obávali, a tak proti němu málokdo vystoupil veřejně. Přesto se Hadamczik přes média hádal s provokatérem Dudou, rivalem Růžičkou, reprezentanty Čechmánkem, Prospalem, Kvapilem či naposled Hejdou.
Při rozhovoru pro MF DNES před odletem na olympiádu vysvětloval, že některé narážky prostě nedokáže pominout. Že si svou kariéru budoval dlouho a obtížně. Hodně na ní lpí. Touží po uznání.
Jeho kredit v kabině klesal
I proto nyní zhrzeně tepe do novinářů. Srazilo ho však hlavně jeho "já". Mančaft stavěl jako sólista, nevzal si k sobě dravé parťáky, kteří by mu pomohli s nominací, moderní strategií i koučováním. Riskoval vše. Jeho svérázné tahy selhaly.
O prázdninách do Kravař svolal kandidáty soupisky pro Soči, aby jim vyložil taktiku pro premiéru proti Švédsku. Pečlivě vyvažoval sestavu. Výsledek? V čase 24:07 Češi prohrávali 0:4. Jeho kredit v kabině klesal: Nestíhá. Nerozumí. Neví.
Jeden známý kouč říká: "Co se týče taktiky, Lojza sází na jednu kartu. A buď to vyjde, nebo ne." V Soči to nevyšlo. Hadamczik si uchoval aspoň drobek cti, když nečekal na vyhazov a odporoučel se sám.
