Po dorážce švédského útočníka Weinhandla se čeští hráči poskládali na led a nemohli uvěřit, že pro ně mistrovství končí.
Nejvíc ze všech zklamání prožíval Zbyněk Michálek. "Ani nevím, co se stalo. Dostal jsem krosček zezadu. Ten gól nás mrzí o to víc, že jsme přestáli oslabení, což pro nás byly nejhorší chvíle," popisoval.
"Vyloučení Martina Erata bolelo, ale on faulovat musel. Přesilovka čtyři na tři je stokrát lepší než pět na čtyři. Bránili jsme se dobře, ale Švédové bohužel udrželi puk v pásmu," vykládal Radim Vrbata.
A udeřili až ve chvíli, kdy byl český tým v plném počtu. "Švédové dokázali využít toho, že jsme strávili na ledě dvě střídání a byli už unavení," povzdychl si Michálek.
Dala se situace vyřešit nějak líp? "Nevím, byl jsem zády k brance. Koukal jsem se na to v televizi a puk se prostě blbě odrazil od mojí brusle. Nebýt toho, šla by Weinhandlova dorážka vedle," uvědomuje si Čáslava.
Hráči i přes obrovské zklamání mezi sebou rozhodující moment nerozebírali. "Večer jsme chvíli poseděli na hotelu a pak jsme si šli lehnout."
Vítězný gól byl pro mužstvo o to mrzutější, že byl vlastní. "Byla to hrozná haluz," poznamenal Vrbata.
"Takové branky padají, protože se v prodloužení hraje na jistotu," podotkl Tomáš Kaberle. "Kluci se ale nemají za co stydět. Zápas jsme neprohráli, ale byli jsme poražení," dodal.
"Mrzí mě to. Měli jsme tu výborný mančaft, dovolím si tvrdit, že lepší než loni v Moskvě, ale teď už s tím nic nenaděláme. Život jde dál," uzavřel Čáslava, smutný čtvrtfinálový hrdina.
