MF DNES hokej - před startem sezony
Přes prázdniny dřel jako nikdy předtím.
Ale na tohle léto bude vzpomínat taky z jiného důvodu - stal se filmovou hvězdou. Po boku teenagerů Mádla a Kotka si zahrál v Rafťácích, koncem srpna natáčel skeč pro televizní pořad Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit.
V plné hokejové výzbroji si v něm sedl do vratké kánoe. Jen malinko se zavrtěl a už se koupal. „To je hned, vždyť už jsem v lodi neseděl pět let,“ říkal pak zvesela.
Ale zahrál jste to přesvědčivě. Stává se z vás herec.
To je jen taková sranda. Spíš na odreagování.
V Rafťácích jste hrál záchranáře. Zachránil jste někdy někoho?
Možná dobrou radou. Nanejvýš.
|
Rozhovor vyjde ve středeční MF DNES jako součást mimořádné hokejové přílohy. Co v ní dále najdete? Čtěte ve středeční MF DNES |
A zachránil někdo dobrou radou vás?
Většinou dávám víc na sebe. Dobrých rad jsem ale dostal hodně. Třeba tu v roce 1994, když jsem měl problémy s řízením auta pod vlivem alkoholu. Všechny ty následné kurzy, které jsem v Buffalu absolvoval, to bylo pro mě velké poučení. To byla možná jedna z nejlepších rad v mém životě.
Když si představíte celý svůj život jako film, kterou scénu byste nejradši vystřihl? Žádnou. Každá do něj patří, ať už byla kladná nebo záporná. Když se něco nepodaří, tak vás to mrzí. Ale s tím se musíte vypořádat. Co se stalo včera, to je historie. Nic nelze změnit.
Jak by film o vás končil? Scénou z příští sezony, až budete v dresu Ottawy zvedat nad hlavu Stanley Cup?
Happy end? Ježíšmarjá, je to jen jeden další rok mého života. Chci být úspěšný. Ale v nejhorším to prostě nedopadne.
Říkáte jen jeden další rok - uvažujete o tom, že byste mohl v kariéře pokračovat ještě déle?
Takhle to neberu. Nemyslím na dva roky dopředu. Uvidíme, co bude po sezoně.
Jaký je váš cíl?
Abych se dostal do formy a patřil k nejlepším. Chci pomoci Ottawě k úspěchu. Když se mi podaří návrat do nároďáku, budu taky moc rád. Ale vše se odvíjí od toho, jak začne sezona, do jaké formy se dostanu.
Máte z toho obavy?
Samozřejmě. To je normální.
Vrátil byste se, i pokud by to nebyla olympijská sezona?
To s mým rozhodováním nesouviselo, ale olympiáda je milý bonus. Když se mi poštěstí se na ni dostat, bude to vynikající.
Co vás na olympiádě láká?
Můžou se tam sjet nejlepší hokejisté na světě. Všude je to bráno jako největší turnaj. A je jedno, jestli na něj jedete poprvé, podruhé, nebo potřetí.
Poprvé to ve vašem případě bylo v Calgary 1988...
No jo, Calgary... Nejslabší turnaj, na kterém jsem kdy byl. Mužstvo tam tenkrát bylo rozhádané, podle toho to taky dopadlo. Tam už bylo nakonec každému jedno, kolikátí skončíme. V posledním zápase proti Kanadě tam jeden hráč, který se nevešel do sestavy, dělal za stavu 2:4 ze srandy mexické vlny.
Ani vám se turnaj nevydařil.
Před olympiádou jsem se zranil a dva dny před začátkem mi trenéři řekli, že budu až dvojkou. To bylo nepříjemné.
Kdy jste byl naposledy dvojkou? Dlouhodobě?
Někdy v roce 1993 v Buffalu, za Fuhrem. Ta role je nemilá, jistě. Musíte mít pocit, že jste týmu prospěšný.
Jel byste na olympiádu i jako dvojka nebo trojka?
S koučem Hadamczikem jsme se o tom bavili. Jako dvojka tam pojedu klidně. Dvojka je na střídačce připravená, je s týmem. Ale pokud bych měl jet jako trojka, bylo by to zbytečné.
Vaším konkurentem je Tomáš Vokoun. V čem je lepší než vy?
Je výborný gólman. V tuhle chvíli jasnou jedničkou národního týmu. Když se mu bude v sezoně dařit, proč by neměl chytat i na olympiádě v Turínu?
Třeba by někdo dal přednost spasiteli z Nagana 1998.
Nechci být povolán za zásluhy. Když nebudu věřit, že týmu mohu pomoci, tak nikam nepojedu. Nagano? To je historie.
Co jste si o vaší roli řekli s Hadamczikem?
Daleko víc mluvil on. Vycítil jsem, že si váží své šance. Bylo poznat, že ještě nemá takové zkušenosti s individualitami typu světových hráčů. Ale jeho zápal do práce, obrovský zájem složit tým co nejlíp - to je velké plus.
Poznal jste na něm ostych?
Šlo spíš o můj pocit, když jsem ho slyšel mluvit a vystupovat. Ale zdůrazňuju - to není žádné minus! Prostě jde o první dojem, že ještě neměl možnost dlouhodobě pracovat s hráči, jako je Jarda Jágr. Což samo o sobě nemusí být vůbec na škodu. Naopak.
Může být trenér kamarádem?
Vždy jsem si od trenérů udržoval jistý odstup. Typy, které na tohle přistoupily, mi vyhovovaly. Hlavní je, aby byl kouč zásadový.
A co když na vás trenér řve?
Vlastně si ani nevzpomínám, kdy na mě naposledy nějaký trenér řval. Ono se na gólmany moc neřve. (úsměv) Naštěstí.
S Hadamczikem jste se potkali na srpnovém přípravném kempu v Kravařích. Stihli jste se poznat?
Mělo to svůj význam. Přijel jsem tam, protože jsem v nároďáku dlouho nebyl a chtěl jsem poznat kluky. Třetinu hráčů jsem viděl poprvé, čtvrtinu jsem vůbec neznal. Pokud se pak na olympiádě sejdeme, bude to příjemnější.
Když jste procházel mezi mladšími reprezentanty, nenapadlo vás: Tenhle by už mohl být můj syn?
Synovi je 15 a nikdo v tomhle věku ještě za reprezentaci nehraje. Ani mi tam nikdo nevykal.
Ale už je to jiná generace. Už se asi k „mazákovi“ nechová s takovou úctou jako vy kdysi.
Já si pamatuju, že když jsem v 16 poprvé přišel do kabiny pardubického „áčka“, tak jsem půlce mužstva vykal a třem čtyřem říkal „dobrý den“.
Co jste tenkrát jako nováček v týmu musel dělat? Kromě uklízení puků?
V Pardubicích jsem musel ještě s Frantou Musilem ráno a po poledním klidu obcházet pokoje a budit hráče. Nebo jiná věc: už tři roky jsem hrál za pardubické áčko, ale stejně jsem musel v autobusu sedět hned za trenérem s učebnicí a pořád se šprtat. Byl jsem ve třeťáku na gymplu a trenér Uher na to byl pes. Dnes je to jiné.
Jistě, už rozhodně nejste zelenáč. Je vám čtyřicet. Taková hokejová dlouhověkost za vašich mladých let asi nebyla zvykem, ne?
To určitě ne. Bylo vám třicet a už na vás v kabině koukali jak na funkcionáře. Ještě tak rok a skončí, říkali si všichni kolem. Ono to není nic příjemného. Když na vás ostatní koukají jako na starého, tak to od nich tak nějak samovolně přijmete.
I na vás už tahle koukali?
Ano, ale už je naštěstí jiná doba. Dnes rozhoduje výkonnost, podívejte na fotbalistu Maldiniho, jak je i ve svém věku uznávaný. Teď musí ti mladší dokazovat, že jsou lepší než já. A jestli nejsou, tak nemají v týmu co dělat.
Můžete se ve svém věku ještě zlepšovat?
Chci být stejně rychlý jako před výlukou NHL. Chytat jako tenkrát v Detroitu, když jsme vyhráli Stanley Cup. Ale nějaké velké zlepšování se už ve čtyřiceti nedá očekávat.
V čem je vlastně kouzlo vaší hokejové dlouhověkosti? Doplňková výživa? Kreatin?
Nic takového. Nesmí se z toho dělat věda. Jím, co mi chutná, piju zrovna tak. Když se mi chce, dám si něco v McDonaldu, jindy se napiju piva. Teda, zrovna den před zápasem to být nemusí. (úsměv)
Naučil jste se s věkem prohrávat?
To je složité. Jistě, člověk se to musí naučit. Ale zároveň platí i to, že každá prohra vás i v tomhle věku pořád musí mrzet.
|
Tři Haškovy olympiády Calgary 1988. Ostuda - 6. místo Nagano 1998. Legenda - 1. místo Salt Lake City 2002. Slzy - vyřazeni ve čtvrtfinále |
Dále čtěte: Objeví se v Turíně nový Hejduk?
Kouč Hadamczik si splnil životní sen
Rok výzev: olympiáda a obhajoba
